čtvrtek 27. prosince 2007

Josef Sudek pohledem Evalda Schorma

V minulém spotu jsem psal o nové knížce Josefa Sudka - Okno mého ateliéru. V přehledové části této knihy je uveden i seznam filmů o Josefu Sudkovi. Zkusil jsem tedy na YouTube jen tak cvičně zadat Josef Sudek a, světe div se, výsledek se dostavil :-)

Na YouTube je ke shlédnutí krátký dokument Žít svůj život, který natočil v roce 1963 Evald Schorm s kameramanem Janem Špátou. Je to skvělá podívaná s velmi silnou obrazovou složkou a minimem slova, která ukazuje zaujetí Sudka pro to co dělá. Sledovat kameru Jana Špáty je opravdu zážitek.

Přeji fajn pokoukání.

Žít svůj život (1/2)


Žít svůj život (2/2)

sobota 22. prosince 2007

Sudek, Jiroušek a 5klatek

Dobrého čtení nebo pokoukání není nikdy dost :-) V předvánočním čase jsem svou knihovničku rozšířil o dvě zajímavé novinky.

Josef Sudek – Okno mého ateliéru

Josefa Sudka není třeba představovat. Myslím si, že každý příznivce fotografie se s jeho tvorbou někdy setkal. No a když se ještě ke jménu Sudek přidá okno, tak si většina z nás vzpomene na pár snímků zarošeného okna s podivuhodnou hrou světla a předmětů před i za oknem.

Vydavatelství TORST vydalo tento nejpočetnější konceptuální soubor Josefa Sudka v nové publikaci Okno mého ateliéru, která je první z nové knižní řady o dílu Josefa Sudka. 75 snímků doprovází text od Anny Fárové. Je to fascinující podívaná a je znát, že si dal Torst s kvalitou velmi záležet. No a podle přebalu se můžeme těšit na další díly s názvem: Portréty, Reklama, Zátiší a Svatý Vít. Speciálně na Svatý Vít se moc těším.



Vladislav T. Jiroušek – Zvířata mého života

Vladislav Jiroušek - dlouholetý ředitel ZOO Jihlava, fotograf a cestovatel - je stálicí mezi fotografy přírody u nás. Na jeho novou knížku – Zířata mého života - si připravte silné svaly. Vydavatelství Netopejr na papíru nešetřilo a na skoro 300 stránkách velkého formátu (30 x 34 cm ) vás Jiroušek provede přírodou celé naší planety. Většina snímků je pořízená v nejrůznějších zoologických zahradách světa – je to ostatně Jirouškova specialita. Jak sám v úvodu píše, navštívil jich po celém světě asi dvě stovky. Zajímavostí určitě je, že většina snímků je focena středoformátovým Pentaxem 6x7.


5klatek - 05/2007

Předvánoční čas také přinesl nové číslo polského internetového časopisu 5klatek. Tento elektronický časopis je zárukou skvělé reportážní a dokumentární fotografie.

Páté letošní číslo vás zavede například do Iráku, Afganistanu, ke Kurdům, na dětskou onkologii nebo vám zprostředkuje pohled na fotoreportéry z druhé strany.

Nové číslo i všechna starší jsou ke stažení na webu: http://www.5klatek.pl/

sobota 8. prosince 2007

Kostarika 2008

Rok uteče jako voda...

Dnes je to přesně rok od mé první cesty do Kostariky. V tomto čase, kdy píši tento příspěvek, nás křídla ČSA bezpečně unášela na první části dlouhé cesty. V hlavách jsem měl mnoho myšlenek a možná tam někde se zrodila první část mého Deníku z Kostariky.

Když jsem seděl poslední den naší expedice v příjemném prostředí restaurace v La Paz Waterfall Garden věděl jsem, že se musím vrátit. Kostarika je zkrátka nakažlivá :-)

17. února 2008 se do Kostariky vrátím. Čekají mne návraty na místa známá, těším se ale i na místa nová.

Jak bude chutnat Kostarika po roce? Nevím. Hodně nad tím ale přemýšlím a těším se. A jak to dopadne? O tom možná něco napíšu do svého deníčku :-)

Denik z Kostariky 2006

V prosinci 2006 jsem podniknul s Ondrou Prosickým, Bohdanem Němcem, Tomášem Hrubým a Vladimírem Jurkem fotoexpedici do Kostariky. Po celou dobu fotoexpedice jsem vedl on-line deník na svém blogu.

Jaká tedy byla Kostarika v prosinci 2006? Přečtěte si:

Deník z Kostariky

Proč Kostarika?

Vyrážíme směr Kostarika

Kostarika - den prvni
Jak se nám cestovalo

Kostarika - den druhy
Zoo AVE

Kostarika - den treti
La Paz Waterfall Garden

Kostarika - den ctvrty
Dominical

Kostarika - den paty
Dominical

Kostarika - den sesty
Dominical, Hacienda Barú

Kostarika - den sedmy
Manuel Antonio

Kostarika - den osmy
Manuel Antonio

Kostarika - den devaty
Carara, Monteverde

Kostarika - den desaty
Monteverde, Los Nosálos, My a naše roury :-)

Kostarika - den jedenacty
Monteverde

Kostarika - den dvanacty
Cesta do Caňo Negro

Kostarika - den trinacty
Caňo Negro

Kostarika - den ctrnacty
Caňo Negro

Kostarika - den patnacty
La Paz Waterfall Garden

Kostarika - jsme doma

Kostarika - pohled fotografa

Galerie KOSTARIKA je na světě!
Velká fotografická galerie z Kostatiky


úterý 20. listopadu 2007

Nová verze firmware pro Canon EOS 40D

Canon vydal novou verzi firmware pro Canon EOS 40D. Verze 1.0.5 je ke stažení na stránkách Canonu a řeší několik drobností. Také se předpokládá, že tato verze pomůže s řešením problému, který vznikl s verzí 1.0.4 a u Adobe produktů komplikoval práci s RAW formáty EOSu 40D.

Stahujte a aktualizujte :-)

http://web.canon.jp/imaging/eosd/eos40d/eos40d-firmware-e.html

pondělí 19. listopadu 2007

Krkonošský fotografický workshop - doplnění

Rád bych ještě stručně navázal na mé hodnocení Krkonošského fotografického workshopu.

Na stránkách Rýchorské boudy je podsekce věnovaná workshopu. Autorem je Karel Horáček , který patřil i mezi účastníky. Na stránkách workshopu najdete zhodnocení od hlavního pořadatele - Jana Hodače, reportážní snímky, které dokumentují atmosféru na workshopu i galerie snímků pořízených účastníky na workshopu. Součástí jsou i galerie lektorů. V anketě se můžete podívat na hodnocení účastníků a v diskusním fóru se zeptat na vše, co vás zajímá. Obsah se každý den pomalu rozrůstá.

Podívejte se sami...

http://www.rychorskabouda.ic.cz/fotoworkshop

sobota 17. listopadu 2007

Aktualizace u Adobe

Když už jsem se rozepsal o aktualizaci Corel Paint Shop Pro X2, přidám i jednu aktuální novinku od Adobe.

Tento týden Adobe vydalo aktualizace Adobe Camera Raw ( plugin do Photoshopu ) na verzi 4.3 a současně je na světě i nový Adobe Lightroom ve verzi 1.3. Oba programy používají stejné jádro. Novinky jsou tedy vesměs společné. Mezi hlavní patří podpora nových fotoaparátů: Canon EOS-1Ds Mark III, Canon PowerShot G9, Nikon D3, Nikon D300, Olympus E3, Olympus SP-560 UZ a Panasonic DMC-L10. Majitele Canon EOS 40D určitě potěší plná podpora sRAW formátu.

Související linky:
Každou novou verzi Adobe Camera Raw si vždy stáhnu a otestuji v Adobe Photoshop Elements, který používám pro tisk fotek na tiskárně Epson Stylus Photo R2400. Výsledky srovnávám s tím, co se mi daří dostat z Canon Digital Photo Professional, což je zatím stále software, který primárně používám pro konverzi RAW souborů. Ani po této aktualizaci nemám zatím důvod měnit :-)

středa 14. listopadu 2007

Aktualizace Corel Paint Shop Pro Photo X2

Uživatele programu Corel Paint Shop Pro Photo X2 jistě velmi potěší, že Corel konečně vydal aktualizaci, která by měla řešit většinu problematických míst. Corel totiž, jak známo, pustil X2 do světa v dost nestabilním stavu. Často se tak stávalo, že aplikace zamrzala, nebo měla velmi pomalé odezvy.

Corel Paint Shop Pro Photo X2 sem tam používám. Dlouhá léta jsem používal jeho starší verze, které tvořila ještě společnost JASC Software. Začátkem roku jsem ale nakonec přešel na Adobe Photoshop Elements 5.0. Když jsem si před měsícem kupoval novou verzi - Adobe Photoshop Elements 6.0. , neodolal jsem a koupil jsem i X2.

První dojem z X2 byl velmi pozitivní. Bylo poznat, že Corel na Paint Shopu opět hodně zapracoval a posun směrem k digitální fotografii z něj dýchá na každém kroku. Bohužel z druhé strany bylo také poznat, že hodně věcí bylo šito horkou jehlou.

Podle release note to vypadá, že většina velkých problémů je vyřešena. Podle prvních testů je znát, že aplikace notně ožila a akce, které končily zamrznutím nebo dlouhým čekáním na probrání, teď fungují jak mají. Bohužel stále trošku pokulhává podpora nových fotoaparátů a jejich RAWů. Snímky z Canon EOS 40D zatím X2 nepřečte :-(

Aktualizace je ke stažení ZDE.

neděle 11. listopadu 2007

Krkonošský fotografický workshop

Jsou akce, které člověk rychle pustí z hlavy a pak jsou ty, které znamenají nová přátelství a spoustu zážitků. Do podobné kategorie je možné zařadit i právě skončený Krkonošský fotografický workshop. Když mi Honza Urban posílal upozornění, že by se mi možná mohla podobná akce líbit, nevěřil jsem svým očím. Během jedné akce mám možnost poznat současné špičky české krajinářské fotografie - a to jsem ještě netušil jak intenzivně :-)

Přihlášení se zadařilo a ve čtvrtek 8. listopadu jsem spolu s Honzou Seifertem z Paladixu začal ukrajovat první kilometry směr Rýchorská bouda, kde se celá akce odehrála. V Horním Maršově jsem se potkal s prvním organizátorem - Helenou Leblochovou, vedoucí Rýchorské boudy. Setkání to bylo o to příjemnější, že znamenalo naložení našich báglů do auta a následující 3.5km na Rýchorskou boudu jsem si s Honzou mohl vyšlápnout pěkně na lehko :-)

Na boudě nás přivítal už zaplněný sál a teplý čaj. Pozdravil jsem se Rosťou Stachem, který přijel s čerstvou kolekcí fotek z Aljašky. V sále seděl i další "bod programu" - Ladislav Kamarád - fotograf, který nešel po celou dobu trvání workshopu přehlédnout. Za krátkou chvilku jsem se již zdravil s Václavem Sojkou z Českého Švýcarska.

No a než se člověk pořádně rozkoukal, už nás vítal Jan Hodač - hlavní organizátor této akce. Vernisáží jeho výstavy "Rýchorský prales" celá akce startovala. Se sklenkou vína či čaje se šlo na první projekci Ladislava Kamaráda. Co říct... Ladislav Kamarád je "šílenec" :-), maximalista a svéráz v jedné osobě. Výsledné fotky jsou ale bezvadné a byl to bezesporu jeden z vrcholů celé akce. Po jeho projekci měl asi každý nad čím přemýšlet...

Všem nám pomohla první projekce domácího úkolu. Každý účastník si měl totiž připravit krátkou prezentaci některého světového fotografa přírody. Honza Hodač začal s projekcí Jima Brandenburga, což mne hodně potěšilo, protože tohoto fotografa National Geographic mám moc rád. Diskuse nad jeho tvorbou se pěkně rozproudila, ale ještě to nebylo nic proti tomu, co se strhlo nad prezentací tvorby Michaela Kenny a dalších tvůrců podobného minimalistického stylu. Michael Kenna byl pro mne do této prezentace naprosto utajený autor. Musím ale říct, že jeho fotky se mi líbí. Diskuse nad jeho tvorbou byla velmi zajímavá, místy pěkně ostrá a bouřlivá, ale jen to krásně ukázalo, jak každý fotografii vnímáme jinak. "Bojovná" :-) nálada se přenesla i na následné posezení.

V pátek dopoledne měl být naším cílem Rýchorský prales. Počasí bylo ale proti a tak nás Rosťa Stach vzal na výlet na Aljašku. Jeho multimediální prezentace s hudbou pěkně utekla a své si tam našel krajinář i fotograf zvířat v divoké přírodě. Pro velký úspěch měl Rosťa několik přídavků. Počasí se během Aljašky umoudřilo a po obědě jsme hromadně vyrazili směr Rýchorský prales, který byl pokrytý vrstvou čerstvého sněhu. Znalci místních poměrů nabrali rychle směr svá oblíbená místa. Já jsem Rýchorský prales znal hlavně ze snímků Ivana Bumby z našeho fotoklubu Černá slunečnice a pak z knížek Jiřího Havla. Počasí nebylo moc ideální a tak jsem se hlavně prošel, abych věděl co a jak. Večer nás Václav Sojka z NP České Švýcarsko vzal na procházku úžasným kouskem naší země. Nedávno jsem tam byl s Ondrou Prosickým na výletě a pro fotografa krajiny je to studnice nevyčerpatelná - pár prvních snímků mám na fotoblogu. Domácí úkol tentokrát plnil Honza Seifert a pustil nám dva klasiky - Ansela Adamse a Clyda Butchera. Večerní posezení bylo opět plné fotek a debat o fotografování. S kůží na trh jsem přišel i já a ukázal jsem své papírové série z Kostariky a pak výběr různých snímků z poslední doby. Dopadlo to dobře, nemusel jsem to roztrhat :-)

V sobotu ráno nás opustil Václav Sojka i Rosťa Stach. České Švýcarsko ale dodalo čerstvou krev v podobě svého ředitele - Zdeňka Patzelta. Původní plán zdolat v sobotu Sněžku se ukázal jako hodně odvážný a tak byl vyhlášen volný fotografický den. Počasí bylo takové střídavé - od modré oblohy plné slunce až po husté sněžení. Vyrazil jsem zase směr Rýchorský prales. Od pátku napadlo dalších asi 20cm sněhu a tak se vzhled pralesa člověku měnil před očima. Perfektní motiv na snímek jsem ale dostal nakonec pár metrů od chaty. Nízké slunce krátce prosvitlo přes mraky plné sněhu a čistý sníh po sobě vedl dlouhé stíny od všeho co paprsků stálo v cestě. Na chatě nás již čekal Jiří Havel - další osobnost naší krajinářské fotografie. Jeho prezentaci jsem znal již z fotofestivalu v Moravské Třebové, ale s chutí jsem si ji znovu prohlédl. Zdeněk Patzelt nás vzal opět do NP České Švýcarsko a bylo zajímavé snímky v duchu srovnávat s tím, co nám v pátek promítal jeho kolega Václav Sojka. Sobotní prezentace zakončil Karel Hník a jeho "To nejlepší z Krkonoš". Pro velký úspěch přidal ještě
"Zapomenutá řemesla" - soubor perfektních ČB snímků. Večer zakončilo vyhlášení soutěže o cenu L. Kamaráda a J. Havla z digitálních snímků pořízených během workshopu. Bohužel bylo vyhlášeno pravidlo, že do soutěže je možné dávat pouze surové snímky bez úprav a tak jsem nesoutěžil.

V neděli nás přivítala velká sněhová fujavice za oknem, dalších 10cm sněhu v krajině a mimo plán i Miloš Kirchner, který nám prezentoval soubor 12 snímků z Jizerských hor díky kterým může nosit titul QEP. Miloše i většinu jeho snímku jsem znal, protože nás s většinou z nich pravidelně poráží na srazech Klubu příznivců Pentaxu :-) Po skvělém obědě již následovalo loučení a 3,5km dlouhá cesta v čerstvém prašanu do Horního Maršova.

Co dodat... Obrovskou devizou celé akce bylo to, že až na pana Havla, což je vzhledem k jeho věku pochopitelné, byl každý "profi" tvůrce zároveň účastníkem po většinu celé akce. Bylo tak možné si s každým pěkně podebatovat nebo jen poslouchat či vnímat názory, hodnocení i rozdíly. Myslím si, že není žádná podobná akce, kde by tohle mohl člověk zažít v takové koncentraci a v tak neformální, přátelské a družné atmosféře.

Laťka je posazená hodně vysoko. Pokud ale bude nějaké příště, rád se zase projdu na Rýchorskou boudu.

No a připojuji pár svých snímků z této akce:








pátek 2. listopadu 2007

Kometa 17P/Holmes

Navazuji na minulý příspěvek - Jasná kometa 17P/Holmes - a připojuji tři nové snímky z poslední doby. U širších pohledů jsem kometu 17P/Holmes pro jistotu označil, aby ji snad někdo nepřehlédl :-)

Canon EOS 5D + Canon EF 17-40/4L, ISO: 1000, exp. 10s, cl. 4, RAW


Canon EOS 5D + Canon EF 300/4L IS, ISO: 3200, exp. 3.2s, cl. 5.6, RAW


Canon EOS 5D + Canon EF 17-40/4L, ISO: 1600, exp. 30s, cl. 5, RAW

neděle 28. října 2007

Jasná kometa 17P/Holmes

Jak jsem psal v pátek (Dvě zajímavé události ve zkratce), na obloze je aktuálně vidět pouhým okem jasná kometa 17P/Holmes. Už to vypadalo, že nebude přát počasí, ale dneska večer se to protrhalo a kometa je opravdu vidět na první pohled a nelze ji přehlédnout ani přes svit Měsíce.

Podívejme se krátce do historie. Kometu 17P/Holmes objevil 6. listopadu 1892 Edwin Holmes. Patří mezi krátkoperiodické, protože její oběžná doba je zhruba 7 let. Po objevu byla kometa spatřena ještě při dvou dalších návratech, ale pak byla na dalších skoro 60 let ztracená. Kometu znovuobjevila až Elizabeth Roemerová z U. S. Naval Observatory 16. července 1964. Od té doby se nám již nikdy neztratila :-)

Normálně by k pozorování komety 17P/Holmes byl nutný výkonný dalekohled. Kometa je ale známá tím, že sem tam náhle zjasní. Ostatně i díky tomu byla zřejmě Edwinem Holmesem v roce 1892 objevena. No a něco podobného se opakuje i při tomto návratu. Z komety s jasností okolo 14 magnitud se během jediného dne stal objekt s viditelností pouhým okem.

Aktuálně se kometa pohybuje souhvězdím Per
sea. Nedalo mi to a pořídil jsem dnes i pár snímků. Dva z nich připojuji.

Dobrý lov!

17P/Holmes - Canon EOS 40D + Canon EF 300/4 L IS + TC 2x


17P/Holmes - Canon EOS 5D + Canon EF 300/4 L IS

pátek 26. října 2007

Dvě zajímavé události ve zkratce

Jasná kometa 17P/Holmes

Na večerní obloze máme možnost vidět pouhým okem jasnou kometu. Jde o kometu 17P/Holmes, která nás navštěvuje každý 7 rok. Při svých návratech je pověstná tím, že se občas chová velmi překvapivě, pokud jde o její jasnost. Stejně tak tomu je i nyní. Kometa se ze slabého objektu náhle zjasnila až na objekt krásně viditelný pouhým okem. Podle předpovědí by nejjasnější měla být dnes 25. 10. 2007. Pokud bude jasno, jukejte směr souhvězdí Persea.

Další informace:

Recenze Canon EOS 40D na Dpreview.com

Phil Askey a jeho Dpreview.com je pro mnoho příznivců zdrojem rozhodujících recenzí. Výhodou je jednotná a propracovaná metodika a možnost srovnání se stroji v podobné třídě. Včera Phil uveřejnil dlouho očekávanou recenzi Canonu EOS 40D. Co dodat, Canon EOS 40D se hodně povedl :-)

úterý 11. září 2007

Canon EOS 40D

Dnes jsem si u Foto Balcar vyzvedl novou hračku - CANON EOS 40D. Možnost zapsat se do pořadníku zafungovala a odpoledne dorazila očekávaná zpráva - 40D je tu :-)

První rozumné zprávy o nástupci EOS 30D začaly prosakovat po mém návratu z Runde - viz např. Chaluha velká – ptačí hvězda z Runde. Bylo jasné, že Canon tentokrát nechystá pouze nějaký facelift, jako v případě 20D/30D, ale že půjde o zcela novou mašinku, byť postavenou na osvědčených základech desítkové řady. Oficiální údaje to jen potvrdily. Po důkladném prostudování jsem si řekl, že skok oproti 30D je z mého pohledu velký a EOS 40D si pořídím.

Hlavním tahákem je pro mne zcela nový autofokus. Ten využívá, stejně jako 30D, 9 zaostřovacích bodů. Tím ale podobnost končí. U 40D je každý z devíti bodů křížového typu - bod je tedy citlivý na svislé i vodorovné linie a to pro objektivy se světelností 5,6 a vyšší. U objektivů se světelností 2,8 a vyšší navíc středový bod pracuje s přibližně dvojnásobnou citlivostí. V konečném důsledku to vede k podstatnému zrychlení a zpřesnění autofokusu. Canon uvádí zlepšení AF 40D až o 30% proti 30D. Jak to bude v praxi teprve uvidím. Ideální by bylo zajet to otestovat na Runde na létající papuchalky :-)

Do Canon EOS 40D přešlo i hodně vylepšení ze stávající 1D řady. Novinkou je tak například nový obrazový procesor DIGIC III, který pracuje se 14 bitovou hloubkou. Funkce Live View, která umožňuje na velkém displeji aktuální náhled na snímanou scénu. Nové menu převzaté z 1D řady. Zcela přepracovaný mechanizmus závěrky. 40D aktuálně nabízí snímání rychlostí až 6,5 snímku za sekundu. Do hledáčku se konečně dostala informace o aktuálně nastavené citlivosti! Hledáček nově nabízí zvětšení 0,95 a trošku se projasnil a zvětšil. K dispozici je i samostatné tlačítko na aktivaci autofokusu. Velký 3" zadní displej. CMOS senzor s rozlišením 10 Mpix a integrovaným prachočističem. Pro dlouhé expozice nebo expozice s vysokým ISO jsou k dispozici nové funkce pro potlačení šumu. K dispozici jsou uživatelské profily pro individuální nastavení. Foťák opět trošku narostl co do rozměru a přibral na váze.

Porovnání velikosti 30D a 40D

Jaké jsou první dojmy po pár hodinách? Jak jinak než pozitivní :-) Velmi příjemné je nové menu. Proti 30D je to velká změna. Hodně potěší hlavně možnost vytažení nejpoužívanějších nastavení do vlastního menu. Vysloveně mne potěšila možnost současného náhledu na histogram přes barevné složky a celkovou jasovou složku. ISO v hledáčku opravdu je :-) Potěchou pro sluch je zvuk závěrky - to je velký pokrok. Live View jsem si zkusil a hele - mám ze 40D kompaktík :-) Už se těším jak budu komponovat na displej :-)))

Na důkladné hodnocení je ale ještě čas. Nejprve musím 40D trochu potrápit.

Pro zájemce o detailní informace o Canon EOS 40D mám tyto odkazy:

pondělí 3. září 2007

NaturePhoto.cz v novém

Ondru Prosického znám již nějaký ten čas. Seznámil jsem se s ním na workshopu fotografování ptáku, který pořádal Rosťa Stach. Pamatuji si, jak jsme cestou z workshopu probrali všechna možná témata a nakonec se dohodli, že by bylo fajn si spolu někdy vyrazit zafotit. Od té doby jsme spolu fotili na mnoha místech u nás ale třeba i v Kostarice nebo posledně na Runde v Norsku.

Ondra je pro mne opravdový fotografický úkaz. Neznám totiž nikoho, kdo by šel za fotografickým úlovkem s takovým zanícením a nasazením. Jeho výsledky pak ale hovoří za vše.

Již delší dobu Ondra avizoval, že pracuje na nové podobě svého webu. Tušil jsem, že když se Ondra rozhodl pro radikální změnu, tak to bude něco. Myslím si, že výsledná podoba plně odpovídá výsledkům, které Ondra má. Víc nemá smysl se rozepisovat. Přesvědčte se sami - http://www.naturephoto.cz/

neděle 5. srpna 2007

Chaluha velká – ptačí hvězda z Runde

Chaluha velká – pták mnoha tváří. Až zpětně jsem si uvědomil, jak jsem chaluhu zanedbával při přípravě podkladů pro fotoexpedici na ostrov Runde. Tam jsem odjížděl s jasným cílem nafotit si papuchalky a zkusit ulovit nějakou krajinu. Z Runde jsem odjížděl s pocitem, že se na ostrov musím vrátit – za chaluhou. Možná to je nějaký atavismus v nás, že vnitřně máme respekt a obdiv ke zvířatům, kteří nás mohou sežrat nebo alespoň trošku prohnat. Chaluha velká vás určitě nesežere, ale rozhodně vás může pěkně prohnat :-)

Chaluha velká ( Stercorarius skua ) patří do řádu dlouhokřídlých ptáků. Ze všech chaluh je právě chaluha velká největší, nejtěžší, nejdravější a nejstatečnější. Prostě nej :-) Ale věřte, že pokud ji uvidíte sedět na hnízdě, tak by vás to ani nenapadlo. Je to taková podsaditá „slepice“ s délkou těla 50 – 58 cm a hmotností až 2 kg. To se ale změní, pokud roztáhne křídla a nebo se vydá do vzduchu. Rozpětí křídel dosahuje až 1,5 metru. Je to vynikající letec, který patří mezi proslulé piráty mezi mořskými ptáky. Jejich oblíbený způsob lovu, kdy tak dlouho útočí na jiného ptáka, než ten se raději vzdá své pracně ulovené kořisti, kterou pak chaluha ještě ve vzduchu střemhlavým letech zachytí, je v ptačí říši pověstný. Chaluha ale nepohrdne ani samotným ptákem. Je schopna lovit ptáky až do velikosti racka tříprstého. Hnízdí ve Skotsku, Skandinávii a na severních ostrovech. Pro hnízdění nejraději vyhledává mokřady a rašeliniště. Má ráda dobrý výhled. Dožívá se až 20 let. K nám se chaluha velká zatoulá ojediněle.

Na Runde nemůžete chaluhu velkou minout. Prvně jsem se s ní setkal v den příjezdu. Ani 28h cesta nás neodradila a po krátké aklimatizaci stoupám s Ondrou, Michalem a Jaromírem do prudkého kopce směr papuchalčí skála. Tento krpál nás bude provázet každý den. Hustá mlha zahaluje ostrov do temné nálady. Cesta stoupá vzhůru podél mokřadů. Ideální místo pro chaluhy. Vidět moc daleko není. Slyšet je ale dobře. Hustou mlhou se táhne charakteristický zvuk chaluhy velké. Nedaleko cesty musí mít někde hnízdo. Kluci vyráží fotit. Po pár metrech mizí v husté mlze. Stojím na cestě a užívám si hru zvuků a mlhy. V hlavě zatím vidím batolící se papuchalky a chaluha mě moc neláká. Tohle rozjímání rázně ukončí temný stín a s tím spojený hukot, který se mi přežene těsně nad hlavou. Chaluha velká mě svým typickým útočným přeletem upozornila, kdo je pánem tohoto místa. Kluci se postupně vynořili z mlhy a tak bylo o čem hovořit. Ač jsem zbytek dne trávil s papuchalky, někde uvnitř jsem spřádal plány na chaluhu.

Druhý den bylo krásné počasí. Runde bylo zalité sluncem a po obloze sem tam plula bílá oblačnost. I pověstný nástupní krpál se mi stoupal o malinko lépe než včera. Pamatoval jsem si přesně místo, kde jsem se s chaluhou potkal. Nebylo to ale nutné. Už z dálky jsem viděl, jak si jeden párek pěkně sedí na vyvýšeném místě v mokřadu a kontroluje si své území. Bylo znát, že mě vedou v patrnosti, ale asi jen tak do počtu. Řekl jsem si, že využiji tedy situace a zkusím se dostat blíž. Udělal jsem rychlou kontrolu nastavení Canonu 30D, nasadil jsem objektiv Canon 300 / 4 L IS, blesk s better beamerem a na hlavu si hodil maskovací síťku. Chaluhám jsem byl očividně ukradený a tak jsem se pohodlně dostal až k nim. Udělal jsem pár záběrů, ale sluneční světlo nebylo to, které bych k chaluhám chtěl. Včerejší setkání rozhodlo - chce to něco temnějšího. Vrátil jsem se k papuchalkům.

Třetí den ráno se nad Runde válela těžká dešťová mračna. Rozhodl jsem se dneska papuchalky vynechat a vyrazit na krajinu. Kluky to trochu překvapilo, ale vnitřně jsem věděl, že to je přesně to počasí, které potřebuji pro zobrazení Runde jako drsné severské krajiny, která má ale i svou přívětivou tvář. Rozhodl jsem se projít celý ostrov a věděl jsem, že určitě narazím i na chaluhu.

Projít ostrov Runde není nic náročného. Podle mého odhadu má tak 6 x 4 km. Všechny cesty jsou značené a nedá se tam nikde zabloudit :-)

Vyrážím na cestu. Krpálek už mne nemůže rozhodit. Kousek od papuchalčí skály opouštím frekventovanou cestu a mířím po úzké vyšlapané pěšince na cestu do středu Runde. Místy začíná poprchávat. Mokrá krajina tak dostává ještě zajímavější barvy. Dole v údolí jsou vidět tři jezera. Z jedné strany jsou strmá kamenitá moře a z druhé strany se táhne dlouhá nazelenalá plocha mokřadů, rašelinišť a luk. Krajinou se prohání vítr. Nese sebou daleký zvuk oceánu, který přerušuje jen bojový pokřik chaluh. Dívám se směrem odkud přichází a vidím ve vzduchu souboj orla mořského a několika chaluh. Orel to po chvilce vzdává a míří jinam. Chaluhy spokojeně štěkají své ok-ok-ok.

Déšť přidává na intenzitě. Krajina se zahalila do temného hávu. Nepřestávám hledat nové náměty a Canon EOS 5D tak spokojeně ukusuje další megabajty z karty. Hledám zároveň i zajímavý párek chaluh, které bych zkusil nafotit. U hráze jednoho z jezer si všímám v dálce krásného páru na skalce. Jsem od nich asi 300m. Terén ale vypadá docela dobře. Ze začátku je kde se schovat a díky tomu se můžu nenápadně přiblížit o kousek blíž. Vše nechávám na místě a beru si pouze foťák a stativ. Přehodím přes sebe maskovací síťku a souboj může začít. Po půl hodině pomalého přibližování jsem kousek od nich. Chaluhy velké očividně tuší, že to, co se tam sune rašeliništěm, se jim určitě nebude líbit. Maskování ale funguje a tak dál sedí a pouze hlasitě dávají najevo, že ještě kousek a bude zle. Snažím se je fotit, ale zjišťuji, že jsem si vybral špatný směr. Mám je proti obloze a to se za daného počasí blbě fotí. Bojuju s expozicí. Jak se snažím najít ideální expozici a neustále kontroluji displej, sesune se mi maskovací šátek z šedého Lka 300/4 a je zle. Do chaluh jako když střelí. Místo expozici teď řeším to, jak se co nejvíce ponořit do vřesoviště. Chaluhy mi přelétají jen pár desítek cm nad hlavou. Ta „nej“ z úvodu se potvrzují. Je to odvážný pták, který si své území brání před každým. Povedlo se mi zase zamaskovat. Po několika minutách bez hnutí se chaluhy spokojeně přesunou na jinou skalku.

Dává se do ještě většího deště. Když vidím, jak moře kapek vody stéká po objektivu, blesku i tělu, trošku znejistím … uklidňuji se tím, že Lko je přece odolné proti vlhkosti a zbytek snad vydrží :-). Teď to nemůžu vzdát. Chaluhy jsou sice zase o kus dál, ale na lepším místě. Dalších 20 minut se pomalu dostávám blíž a blíž. Už neprší, ale přímo leje. Já jsem ale plně zabraný do hledáčku - jako když velitel ponorky u periskopu číhá na svou kořist. Vím, že teď už nemůžu dál. Chaluhy začínají pokřikovat a to je jasná známka toho, že vědí... Snažím se pořídit co nejlepší snímky. Vodu už mám úplně všude. Nechci přijít o techniku a tak to vzdávám. Pohledem se rozloučím s „mojí“ dvojicí chaluh a pomalu se šourám zpět. Jsem spokojený. Tak spokojený, že zapomenu na opatrnost a přišlápnu si maskovací šátek. Za sebou jen slyším jasné vyhlášení války … otáčím se a instinktivně bez přípravy mačkám spoušť. Vzniká snímek, který není technicky dokonalý. Přesto jej mám ze všech nejraději. To je on...

neděle 29. července 2007

Paul Nicklen

Snímky Paula Nicklena znám z časopisu National Geographic. Loni v listopadu jsem například obdivoval jeho snímky tuleňů leopardích v článku Smrtící krása.

Najít webové stránky Paula nezabralo moc času.

Na adrese http://www.paulnicklen.com můžete obdivovat snímky zvířat i přírody z různých koutů našeho světa. Především ale z oblastí, kde po většinu času vládne sníh. Paul nezapře i svou posedlost podmořským světem a tak ve většině jeho galerií nahlédnete i do světa pod hladinou moře.

Fajn pokoukání!

pondělí 16. července 2007

Nová verze Canon Digital Photo Professional

Canon vydal drobný update svého software pro práci s Canon RAW soubory Canon Digital Photo Professional. Aktuální verze 3.0.2 nepřináší žádná zásadní vylepšení, ale potěší zlepšení kvality zobrazovaní fotek a uživatelé Windows Vista si konečně užijí některé funkce DPP :-)

Canon Digital Photo Professional používám od doby, kdy jsem si s přechodem od Pentaxu na Canon koupil 20D. Je to software, který dostanete "zdarma" s foťákem. Od té doby jej používám, byť jsem měl občas tendence jej vyměnit. Naposledy asi po testování Adobe Photoshop Lightroom. V té době ale Canon vydal verzi 3, která přinesla některá zásadní vylepšení a tak jsem u něj zase zůstal. Při testech jsem zjistil, že rozdíl v kvalitě výstupu není skoro žádný. Lightroom má jednoznačně silnější nástroje na různé ladění obrazu, ale to zas tak nevyužívám, protože se snažím maximum práce udělat už při vlastním focení. DPP tak zatím stále zůstává hlavním RAW konvertorem.

Nová verze je ke stažení např. ze stránek CANON USA.

středa 11. července 2007

Nové číslo 5klatek

Na každé nové vydání polského fotoobčasníku 5klatek se opravdu těším. Myslím si, že každý příznivce dokumentární či reportážní fotografie si tam najde svůj šálek čaje.

V tomto čísle vás třeba Tomasz Tomaszewski pozve do malé komunity na severovýchodním pomezí Polska. Zajímavé momentky z ulice vám představí Piotr Koszczyński. Součástí je i bonus, kde Andrei Liankevich a Jan Brykczyński představují Bělorusko.

5klatek je v PDF podobě ke stažení na své adrese: http://www.5klatek.pl/

úterý 10. července 2007

Runde - jsem zpět

Runde ... malý ostrov u pobřeží Norska. Místo, které obejdete kolem dokola za pár hodin. Přesto jsem jej po týdnu opouštěl s pocitem, že bych potřeboval ještě řadu dalších dnů, abych jej lépe poznal a dokázal do snímků dostat to, jaké Runde je a jací jsou i jeho obyvatelé ze zvířecí říše. Mezi naše hlavní ptačí hvězdy patřil papuchalk, chaluha velká, terejové, alky, kormoráni nebo orel mořský. Runde je ale rájem i pro krajináře. Je to takové Norsko v malém. O cestě a pobytu na Runde chystám samostatný článek a velkou galerii. Již brzy...

Papuchalkové

Večerní Runde

pondělí 25. června 2007

Runde

Runde - 2000 km vzdálený ostrov v Norsku - mapa.

V sobotu 30. června časně ráno vyrážím s Ondrou a Michalem na krátkou foto expedici na tento ostrov. Když vše klapne, tak se tam potkáme i s Bohdanem. Naším hlavním cílem jsou bohaté ptačí kolonie. Na ostrově hnízdí mnoho druhů ptáků, ale hlavní hvězdou bude papuchalk. Tento černobílý pták s nepřehlédnutelným zářivě oranžovým zobákem patří mezi nejpočetnějším na ostrově. Podle odhadu jich na ostrově hnízdí až 100 tisíc. V plánu mám ale i místní krajinu a moře. Prošel jsem si na internetu vše co se o Runde najít asi dalo a určitě bude co fotit.

Na Runde si povezu i novou posilu fotobatohu - telekonvertor Canon TC EF 1,4x II. Těším se také, že pořádně otestuji objektiv Canon EF 300 / 4 L IS. No a kdybych potřeboval něco opravdu extrémního, tak Michal je zásobárna zajímavých skel :-)

Původní záměr vést podobný on-line deník jako v Kostarice asi nevyjde, protože podle dostupných informací na ostrově není veřejně přístupný internet. Deník si každopádně ale povedu a po návratu jej postupně vydám.

Držtě nám palce!

pondělí 7. května 2007

Černá Slunečnice je na webu

Konečně jsem se dokopal k tomu, abych dodělal již asi půl roku rozdělaný web našeho fotoklubu Černá Slunečnice.

Hlavním impulzem byl náš úspěch ve 27. ročníku Národní soutěže amatérské fotografie - Svitavy 2007, kde kolekce našich členů - PO STOPÁCH JÁCHYMOVSKÉHO PEKLA - vyhrála soutěž fotoklubů.

Stránky www.cernaslunecnice.cz obsahují základní údaje o nás a začínají se plnit i stránky našich členů.

neděle 29. dubna 2007

Víkend plný ptáků

Víkend v půlce dubna jsem trávil nedaleko obce Milovy na 7. workshopu fotografování ptáků s Rosťou Stachem.

Představovat Rostislava Stacha je asi zbytečné. Je to aktuálně asi nejznámější fotograf zvířat u nás. Provozuje stránky www.fotolovy.cz a nedávno vydal knihu FOTOLOVY - naučte se fotografovat dobře zvířata v přírodě . Občas pořádá fotografický workshop se zaměřením na fotografii zvířat.

Fotografie zvířat je disciplína, která se do mé tvorby stále vrací. Nejsem na ní specialista, ale baví mě. Je to vždycky zážitek, když se světy zvířat a lidí na okamžik propojí a zvíře vás nechá vklouznout do svého světa. Pamatuji si, jak jsem před několika lety čekal s přítelkyní u kraje jedné obory na Šumavě a v dálce se pásl majestátní jelen. Naše objektivy byly tuze krátké. Vyhrála však zvědavost. U nás v tom, že jsme vydrželi čekat dlouhou dobu a u jelena tím, že si nás chtěl asi prohlédnout :-) Velmi pomalu se k nám přibližoval. Trvalo to skoro dvě hodiny. Nakonec se kolem nás prošel ve vzdálenosti několika metrů … věděl o nás, přesto nás pustil do svého světa. Mám z té doby snímek, který mám moc rád. Není dokonalý, přesto má pro mě cenu toho setkání.

Před třemi lety jsem byl u prvního workshopu, který Rosťa pořádal. Myslím si, že za ty tři roky jsem u fotografie ptáků trošku pokročil. Výsledky mého snažení z prvního workshopu jsou k nahlédnutí v této galerii.

Za ty tři roky se hodně věcí změnilo. Tenkrát jsem fotografoval ještě Pentaxem a dnes jsem testoval nový objektiv Canon EF 300/4 IS L, který jsem si po dlouhém zvažování pořídil. Workshop byla první pořádná zkouška, jestli jsem udělal dobře. První zkušenosti a výsledky však jednoznačně ukazují, že ano. O tomto objektivu připravuji samostatný článek, protože mi přijde, že se u nás o něm moc nepíše.

I tentokrát to byl perfektní víkend plný pohody, intenzivního focení a zajímavých debat o fotografii zvířat. Kupodivu se nám vydařilo i počasí, což sice občas přinášelo drobné komplikace při vlastní fotografii, ale na druhou stranu to zlepšovalo pohodu. Teplo je teplo :-)

Fotografie ochočených a sokolnicky vedených ptáků vždy vyvolávají bouřlivé debaty na téma náročnosti pořízených snímků. Fakt je, že focení je hodně ulehčené, ale když se takový raroh velký dostane do vzduchu, tak je po usnadnění a začne tvrdý test techniky i schopností fotografa :-)

Na své stránky jsem dal galerii fotografií - 7. workshop fotografování ptáku.

čtvrtek 5. dubna 2007

Fotoblog ma kulatiny

Ano. V těchto dnech má jedna část mé fotostránky malé kulatiny. V roce 2003 jsem udělal stránku Vlašim aktuálně, kam jsem se snažil dávat každý týden jednu nebo více fotek z dění v mém rodném městě - Vlašimi.

Ve Vlašimi již žiji přes 30 let. Občas vyletím mimo svůj rodný kraj, abych se po čase opět vrátil. Kraj okolo bájné hory Blaník má své kouzlo. Vždy, když se vracím a někde v dálce prvně uvidím vrchol naší hory Blaník, tak vím, že jsem doma.

Ze stránky o dění na Podblanicku se postupně stal fotoblog, kam se snažím pravidelně dávat zajímavé aktuální snímky, které pořídím. Vedle záběrů z Podblanicka zde najdete i fotky Prahy, snímky krajiny, zvířat, různé detaily a zátiší ale i astronomické snímky.

Začátkem dubna jsem do fotoblogu vložil fotku s pořadovým číslem 200. Chtěl bych poděkovat všem návštěvníkům za přízeň a doufám, že se časem společně potkáme u čísla 300.

Dobré světlo všem!


pondělí 26. března 2007

S šestistovkou v zoo

S objektivem Canon EF 600 / 4 L IS je to jako s nějakým drahým autem. Každý o něm horlivě diskutuje, ale málokdo se v něm svezl - v případě objektivu ho měl v ruce, v lepším případě na foťáku :-)

Když jsem vyrážel s Ondrou Prosickým a Tomášem Hrubým (pod kontrolou jeho syna :) do ZOO Liberec, ještě jsem netušil, že budu mít možnost se na jedno takové objektivové Ferrari podívat. Cílem cesty bylo navštívit Vladimíra Jurka (veterináře liberecké ZOO) z naší expedice Kostarika 2006 a omrknout fotky a něco případně nafotit v ZOO. Cestou jsem se dozvěděl, že se k nám přidá ještě Michal Jirouš, který je majitelem tohoto objektivového Ferrari :-)

Objektiv opravdu nezklamal a obalený maskovacím potahem vypadá jako opravdový kanón :-) Chvilku nám trvalo než jsme našli příhodné místo na testování. Nakonec jsme zakotvili v pavilonu tropů, což bylo jedno z mála míst, kde ten den moc nelilo :-)

Pohled přes objektiv je opravdu impozantní a i ostřílené borce tento kanón dostal :-)


Ondra s úsměvem sleduje výkon Canonu EF 600/4 L IS s Canon TC 2x na EOSu 1D Mark II. Tomáš v pozadí uvažuje co že to doma asi prodá :-)



úterý 6. března 2007

Galerie KOSTARIKA je na světě!

Z fotoexpedice do Kostariky jsem se vrátil před dvěma měsíci. Tak dlouho mi trvalo, než jsem uspořádal veřejnou galerii snímků. Pevně doufám, že prodlení je vyváženo výslednou kvalitou.

Galerie Kostarika představuje přes 200 snímků uspořádaných podle navštívených lokalit. Z témat převládá krajinářská fotografie a fotografie zvířat. Ke každé lokalitě jsem se snažil napsat pár vět a uvést nejlepší www stránky. Zároveň je vždy uveden i odkaz na příslušné stránky našeho deníku z Kostariky.

Na galerii se dostanete kliknutím na obrázek níže a nebo klikněte zde: KOSTARIKA 2006.

Doufám, že se vám bude Kostarika líbit.


neděle 11. února 2007

Epson Stylus Photo R2400 - měsíční zkušenosti

Před měsícem jsem si domu přivezl tiskárnu Epson Stylus Photo R2400. Myslím si, že je čas trošku shrnout své první zkušenosti.

Za ten měsíc jsem vytiskl něco přes 100 fotografií rozměrů od 10 x 15 cm až po formát A3+ (322 x 483mm). S tiskárnou jsem si pořídil fotopapíry Epson Premium Semigloss Photo Paper a Epson Premium Glossy Photo Paper, které by z hlediska originálních fotopapírů Epson měly poskytovat nejlepší výsledky pro běžné prezentační účely. Do budoucna chci otestovat i další materiály - hlavně Ilford. Zatím ale hledám nějakého dostupného prodejce, kde budu moci nakoupit formáty A3 a A3+.

Epsoňácké originály jsou skvělé. Již první velká fotka na semigloss naznačovala, že zatím asi půjde o můj hlavní materiál. Většinu A3 fotek z Kostariky jsem vytiskl na semigloss, což se pro účely prezentací velmi osvědčilo. Fotka zvládá i nešetrné zacházení, takže se člověk nemusí moc obávat ani rušivých otisků prstů a podobně. Glossy fotopapír má taky něco do sebe. Není tak lesklý jako fotka z labu, ale není to tak strašné. Zkusil jsem na něj vyjet několik A3+ fotek a s výsledkem jsem také spokojen. Někdy ten lesklý povrch dává fotce vyniknout víc než matnější, ale hodně záleží na námětu. U Epsonu je dobré to, že díky tomu, že není tak lesklý, nefunguje jako zrcadlo, kdy se na některé fotky díky odrazům nedá dívat.

Jak na tisk...

Během měsíce jsem otestoval různé způsoby tisku a nakonec jsem došel k následujícím závěrům.

Pokud mám proces nastavený na sRGB a mám jen trošku smysluplný monitor, tak většinu námětů je možné svěřit bez obav tiskárně s režimem nastaveným na Epson Color Control s gamma 2.2.

Nicméně ... často člověk narazí na námět, kde již ten rozdíl je přeci jen trošku znát. Využil jsem tedy dodaný Adobe Photoshop Elements, udělal si takovou tu kalibraci baj oko - vím, že profíkům, bouřlivým diskutérů a teoretikům, se teď otevírá kudla v kapse, ale ... ono to kupodivu funguje :-) Neříkám, že mám 100% přesnost - ta ostatně podle mého není možná nikdy, ale každopádně se rozdíly dostaly na takovou úroveň, která mě nechává naprosto klidným. V celém procesu jsem přešel ze sRGB na AdobeRGB. Pro tisk používám Epson profily fotopapírů, které jsou s ovladači tiskárny, nebo je možné sosnout z webu Epsonu.

Hodně mi pomohla kniha, kterou napsal Scott Kelby - Digitální fotografie ve Photoshopu CS2, kterou vydal Computer Press. Chystám se o ní napsat samostatný článek, protože si myslím, že většině lidí může ušetřit spoustu času, neb je od začátku až do konce zaměřena na úpravu fotografií ve Photoshopu a většina triků jde zvládnout i ve verzi Elements - byť často s nějakým omezením. Stáhl jsem si i trial verzi Adobe Photoshop Elements 5.0 a uvidím, jestli budu za měsíc upgradovat. Cena je asi 3.000 Kč. Díky tomu po několika letech opouštím Jasc / Corel Paint Shop Pro.

Náklady na tisk

Jak jsem již napsal na začátku, tak tiskárnu mám měsíc a vytiskl jsem něco přes 100 fotografií. Byl tedy ideální čas projít, kolik mě ty tisky vlastně stojí. Epson je znám, že náklady jsou u něj celkem vysoké, díky neustálé snaze čistit hlavu při každém spuštění či výměně kazety s inkoustem. Proto se doporučuje tisknout spíše ve větších sériích, kdy se toto vše nechá celkem eliminovat. Z vlastní zkušenosti to můžu jen a jen doporučit. Vždy se snažím si připravit sérii snímků a pak tisknout a tisknout. Při tomto způsobu jsem se dostal na následující náklady - předem upozorňuji, že v nich není započítaná amortizace tiskárny. Jde pouze o ceny za papír a inkoust, vše originál Epson:
  • 10 x 15 ~ Epson Premium Semigloss Photo Paper - 8 Kč / ks
  • 13 x 18 ~ Epson Premium Glossy Photo Paper - 13 Kč / ks
  • A3 ~ Epson Premium Semigloss Photo Paper - 96 Kč / ks
  • A3+ ~ Epson Premium Glossy Photo Paper - 118 Kč / ks
Když pominu amortizaci, u které nemám ještě jasnou představu, jak ji do nákladů vhodně započítat, tak jsem na cenách srovnatelných s cenou v minilabu. Počítám, že s amortizací se to o mnoho nezmění. Tyto náklady jsou pro mne akceptovatelné a ve výsledku i potěšující, protože jsem to čekal horší.

Problémy

Žádné nemám ... až na jednu zajímavost, kterou ještě zkoumám. Během měsíce jsem vyměnil i počítač. Původní P III s Windows 2000 nahradil nový stroj na Windows XP. Po této změně nastala zajímavá situace, kdy mi z nějakého důvodu přestala fungovat volba High Speed. Volba High Speed zapíná nebo vypíná obousměrný tisk. V dokumentaci se uvádí, že pro nejvyšší kvalitu se doporučuje mít nastaveno OFF. Na Windows 2000 to fungovalo. Hlava projela a udělala si pauzu. S přechodem na Windows XP mi to tiskne pořad obousměrně ať tam mám ON nebo OFF. Je zajímavé, že někdy během tisku s volbou OFF tiskárna změní rytmus a tiskne s pauzou po průchodu, jak jsem to znal u Windows 2000, ale pak zase jede obousměrně. Zkusil jsem použít i poslední aktuální driver, ale nepomohlo to. Budu dál zkoumat, kde se stala chyba.

Závěr

Po měsíci celkem intenzivního používání jsem s tiskárnou Epson Stylus Photo R2400 velmi spokojený.

pátek 2. února 2007

Černá slunečnice a PhotoArt

Asi před rokem a půl jsem se stal členem bezvadné party lidí, která je sdružená do fotoklubu Černá slunečnice. S odstupem času vím, že mi to hodně pomohlo v mém rozvoji, protože mám možnost své výsledky pravidelně konzultovat a porovnávat s výsledky jiných.

Za ten rok a kousek máme za sebou tři velké klubové workshopy - Šumava, Pálava a Krušné hory a spoustu menších akcí různě po republice. Máme za sebou společnou výstavu v rámci mezinárodního fotofestivalu fotografie v Moravské Třebové, a několik výstav individuálních.

Včera vyšlo aktuální číslo časopisu PhotoArt, kde je i povídání o našem fotoklubu a ukázka z tvorby některých našich členů.

sobota 27. ledna 2007

Epson Stylus Photo R2400

Díky shodě několika náhod jsem si udělal opožděné Vánoce. Výsledkem je, že mi vedle počítače leží už asi týden fototiskárna Epson Stylus Photo R2400.

V současné době je to asi nejlepší fototiskárna určená pro "neprofíky" do formátu A3+ či maximální šířky 33cm. Tiskárna umí tisknout i na role papíru a tak dostupná maximální délka je až 10m. K tisku se používá pigmentový inkoust Epson Ultrachrome K3, což je absolutní špička. Tisk jede z 8mi zásobníků pro 9 inkoustů. Toto se musí vysvětlit. Standardní osazení zásobníků je:

  • light light black
  • light magenta
  • light cyan
  • light black
  • photo black nebo matte black
  • cyan
  • magenta
  • yellow

Tiskárna tedy umožňuje využít systém dvou černých barev, které se mění podle typu papíru na který se tiskne. Pro běžné papíry se využívá photo black a pro archivní a matné pak matte black. Tato možnost sice umožňuje dosáhnout perfektních výsledků na všech možných papírech, ale přináší i komplikace v podobě případných nutných výměn a tím i ztrátě inkoustu při zavádění náplní do tisku. Já zatím používám papíry Epson Premium Glossy Photo Paper a Epson Premium Semigloss Photo Paper a na oba se používá photo black nápň, tak mě to moc neštve.

Tiskárna není žádný drobeček a v plném rozložení kolem sebe potřebuje cca. 1m x 1m místa. Součástí dodávky je i bohatá softwarová výbava včetně Adobe Photoshop Elements. Základní software včetně podrobného manuálu je k dispozici i v češtině.

První zkušenosti jsou velmi dobré. Když jsem po půl hoďce dozrávání přišel k první vytištěné fotce na papír Epson Premium Semigloss Photo Paper ve formátu A3, tak jsem se jen a jen kochal. Výsledek byl perfektní i bez nějaké zásadní kalibrace.

Aktuálně mám za sebou prvních dvacet kousků A3 fotek včetně ČB a zatím jsem stále velmi spokojený. Vlastní tisk v maximální kvalitě zabere při formátu A3 cca. 30 minut. Pak je třeba ještě počkat tak 15 minut, než se doladí finální podoba snímku.

Pokud jde o náklady, tak Epson nezapře pověst drahého provozu, ale je fakt, že výsledkem je špičková kvalita. Jedna fotka formátu A3 (30 x 42cm) na fotopapír Epson Premium Semigloss Photo Paper mi zatím předběžně vychází na 98 Kč. Přesnější čísla budu mít až s delší sérií tisků.

O dalších zkušenostech z provozu brzy zase něco škrábnu.

Zatím seznam zajímavých odkazů k tiskárně:

neděle 14. ledna 2007

Kometa za dne

Komety vstupují do mého života již od dětství. Pamatuji si, jak jsem si jako kluk nesl z knihkupectví knihu Návraty první dámy, která vyšla v době, kdy naše nebe křižovala Halleyova kometa. Dodnes považuji tuto knihu za jednu z nejlepších astronomických publikací pro širokou veřejnost, která u nás vyšla.

Každým rokem křižuje nebe několik desítek komet. Jen občas se ale zadaří, že je kometa dostupná i menším dalekohledem a nebo je vidět pouhým okem. U nás poslední velkou kometou byla kometa Hale Bopp, která byla v roce 1997 bez problémů viditelná pouhým okem na večerní obloze. Na ukázkovém snímku je kometa Hale Bopp, jak jsem ji vyfotil nad mojí domovskou hvězdárnou ve Vlašimi 28. března 1997.

Když 7. srpna 2006 objevil R. H. McNaught ze Siding Spring Observatory na snímcích nepatrný mlhavý obláček, který se podle srovnávacích snímků pohyboval, určitě ještě netušil, že objevil kometu, která se stane jednou z nejjasnějších za poslední léta. Kometa, která dostala označení C/2006 P1 ( McNaught), se bohužel pro pozorovatele ze severních zeměpisných šířek pohybuje po velmi nepříznivé dráze což znamená, že aktuálně je těsně vedle Slunce a dnes byla poslední teoretická šance ji spatřit na večerní obloze hned se západem Slunce. V minulých dnech byla šance o dost větší, protože kometa byla přeci jen dále od Slunce, ale to mi bohužel nepřálo počasí.

Dnes se ale počasí vydařilo. Podle zpráv z internetu byla kometa dokonce tak jasná, že by měla být pozorovatelná i ve dne za plného světla. Dopoledne se obloha vyjasnila a tak jsem vyrazil na lov. Vzal jsem triedr a začal kometu hledat. Dlouho netrvalo a opravdu jsem ji našel. V triedru byla krásně vidět i když o pár stupňů vedle svítilo Slunce. Nachystal jsem si foťák a zkusil dané místo vyfotit.

Fotit komety většinou znamená dlouhé noční expozice či mnohonásobné série snímků, které se následně skládají do finální podoby efektních snímků vlasatic, které často obdivujeme. Dnes to byl ale opačný extrém, kdy i na nízké ISO vycházely expozice okolo 1/8000 s. Musel jsem použít telekonvertor, abych co nejvíce prodloužil ohnisko teleobjektivu Canon EF 70 – 200 / 2.8 L. I tak to bylo ale málo a snímek je velkým výřez z finálního záběru. Není to žádný efektní záběr nádherné vlasatice s dlouhým hávem, ale jen namodralá směsice pixelů … přesto ale tento snímek řadím mezi nejzajímavější astronomické úlovky, které zatím mám. Fotit kometu ve dne se totiž moc často nepoštěstí :-)

pátek 12. ledna 2007

Bryan Peterson - Portret

Jsou knížky, které přečtete, založíte do knihovny a nikdy se k sobě již nevrátíte - když nepočítám případné utírání prachu nebo v horším případě malování či stěhování :-).

Jsou ale knížky, které jsou vám trvalou inspirací a stále se k nim vracíte a nacházíte nové a nové informace, které jste dříve přehlédli... Myslím si, že knihy Bryana Petersona jsou právě z této kategorie.

Kvalitních knížek věnovaných fotografii je jako šafránu. Často totiž většinu prostoru zabere popis techniky, který zastará ještě dřív než knížka vyjde a po roce může být - v dnešním digitálním věku - často úplně mimo ...

Nic takového vám u knížek Bryana Petersona nehrozí. Naopak se připravte na záplavu inspirace a snahy vám ukázat dosud skryté či opomíjené. Musím přiznat, že je to velmi nakažlivé :-)

Kniha Portrét je poslední z úspěšné řady knížek tohoto autora a v českém překladu vychází u Zoneru krátce po uvedení originálu. Musím přiznat, že jsem byl lapen již vlastním úvodem, kde autor popisuje svůj přerod z krajinářského samorostu, alergického na lidskou přítomnost na snímku, ve fotografa lidí, který často využívá lidskou přítomnost pro posunutí snímku do jiné sféry. Myslím si, že pro hodně lidí budou zajímavé kapitoly: Jak porozumět lidem, Psychologie v kostce, Oslovování lidí, Překonávání nesmělosti či Volba správných lidí. Sám jsem se tam často našel.

Velkým kladem knížek Petersona je kvalita doprovodných snímků, které jsou velmi dobré a v tomto případě je i většina snímků doplněna o vlastní příběh jejich získání, komunikace s "modelem" či komerční úspěšnosti. Což je další zajímavá vlastnost jeho knížek a to prolínání světa koníčků a tvrdého byznysu. Neznám jinou podobně zaměřenou knížku, kde by vám autor popsal své zkušenosti ze světa fotografického byznysu a ještě vám dal pár rad do života na co je dobré se zaměřit, co má úspěch a jak na to.

Knížku Bryana Petersona Portrét mám u postele a za dlouhých zimních večerů se do ní stále dívám a studuji jak na lidi .... těšte se :-)))


Bryan Peterson - Portrét
vydal: Zoner Press
cena: 329 Kč
Podrobnější informace o knize u Zoneru

čtvrtek 4. ledna 2007

Canon Cash Back funguje

Když jsem si kupoval před odjezdem do Kostariky Canon EOS 30D, vyhlásil Canon akci vrácení peněz zpět. Koupíte si foťák a Canon vám vrátí 4200 Kč zpět. Podobné akce delší dobu fungují v zahraničí a u nás byly zatím často pouze tématem bouřlivých debat v různých diskusních fórech. Těsně před odletem do Kostariky jsem poslal do Irska obálku s obsahem dle návodu a říkal jsem si - uvidíme. No a po necelém měsíci je můj účet bohatší o 4160 Kč :-) 40 Kč stála transakce.

Canon EOS 30D tak vyšel na cca. 30 tisíc korun, což mi přijde jako fajn cena. Pevně doufám, že náš Canon bude v podobných akcích pokračovat. Co třeba na 5Dčku? :-)

úterý 2. ledna 2007

Kostarika - pohled fotografa - dil I.

Asi každý, kdo někam dnes cestuje, si sebou bere fotoaparát, aby si uchoval vzpomínky ze své cesty. Do Kostariky jsem jel na fotoexpedici, kde fotografie byla na prvním místě. Hned na začátku bych rád uvedl, že vše bude z pohledu digitálního fotografa, protože již několik let fotím z drtivé většiny pouze digitálně. O tom, že bych si sebou vzal i analogového manuálního Pentaxe jsem sice chvilku uvažoval, ale opravdu jen chvilku a s odstupem času jsem rád, že jsem jej nechal doma. Tento první díl bych rád věnoval tomu s čím, proč a jak jsem vyrazil do Kostariky.

S čím na zvířata

Hlavním cílem fotoexpedice bylo fotografování zvířat ve volné přírodě. Podle toho vypadalo i vybavení u kluků z týmu. Pro mě zvířata nebyla primárním cílem, přesto jsem chtěl mít možnost, pokud bude šance, si i zvířata ve volné přírodě nafotit. Musel jsem tedy vyřešit otázku dlouhého skla s optimálním ohniskem okolo 400 mm.

Mé běžné fotografické zaměření je jiné a objektiv s takto extrémní ohniskovou vzdáleností v podstatě vůbec nevyužiji. Z tohoto důvodu jsem rozhodl pro nákup telekonvertoru Canon TC EF 2x II, který bych používal na zoomu Canon EF 70 - 200 / 2.8 L. Vím, že se na netu na tuto kombinaci vedou velmi ostré diskuse, které jsem se snažil pročíst a udělat si svůj názor. Nakonec jsem se rozhodl, že tato kombinace je pro mé potřeby dostatečná. První testy s konvertorem ukázaly, že při vhodném zpracování RAWu jsem schopen se dostat k velmi kvalitnímu výsledku. Základem je ale hlavně zvládnutí vlastní techniky snímání dlouhým sklem, kdy se ukázalo, že špatná výstupní kvalita je velmi často daná ani né tak kvalitou optické soustavy, jako pohybovou neostrostí. S cropem a konvertorem ve výsledku dostanu sestavu 224 - 640 / 5.6, kdy speciálně při ohnisku 640 je již znát každé malé chvění. Ukázalo se, že závěrka Canonu 20D při standardním nastavení spolehlivě rozklepe tuto sestavu tak, že i při relativně krátkých časech dojde k rozmazání snímku. Řešením je používání předsklopení zrcátka, které velmi dobře funguje, ale není to úplně ideální pro snímání rychlé zvěře ve volné přírodě. Tam funguje jen pevný stativ, pevné vedení celé sestavy a rychlé sériové snímání. S nasazeným telekonvertorem funguje bez omezení i autofokus. Jen je nutné počítat s tím, že máte sklo o nižší světelnosti a díky tomu se rychlost zaostřování poněkud zmenší. Hodně ale zase záleží kolik je světla, jakou máte scénu atd. Jsou případy, kdy to není ani poznat a naopak, kdy je to o dost citelnější. Chce tomu dát před cestou trochu času a s celou sestavou se pořádně sžít.

Na základě vlastní zkušenosti z Kostariky si myslím, že další zajímavá alternativa, pro lidi podobného zaměření jako jsem já, je spojení TC 2x s Canonem EF 200 / 2.8 II L. Toto sklo se cenově pohybuje v ČR okolo 20 tisíc korun. Ve spojení s telekonvertorem dostanete objektiv 400 / 5.6. Měl jsem možnost tuto sestavu v Kostarice testovat a s výsledky jsem velmi spokojený.

Pokud to ale myslíte s fotografií zvířat vážně, kupte si nějaké pořádné sklo okolo 400 mm dle vašich možností.

Druhé tělo

Do Kostariky jsem chtěl mít také dvě těla. Hlavním důvodem bylo, že jsem chtěl mít jedno tělo na krajinu ve spojení se širokáčem nebo na detail s makrem a druhé tělo s delším sklem na zvířátka. Výrazně bych tak omezil neustálé výměny objektivů a tím i vyšší pravděpodobnost nečistot na snímači atd. Důvodem byla i funkce zálohy pro případ poruchy jednoho těla. Před cestou jsem dlouze zvažoval co koupit. Mezi kandidáty bylo vše od Canonu a to EOSem 400D počínaje, přes bazarový EOS 20D, nový EOS 30D nebo EOS 5D. Nejvážnějším kandidátem byl Canon EOS 5D, který by byl díky fullframe ve spojení s Canonem EF 17 - 40 / 4 L ideálním kandidátem pro krajinářské tělo. Nakonec to s 5D nevyšlo a tak jsem se rozhodl pro Canon EOS 30D. Je to mladší bráška mého EOSu 20D, který má doplněno spoustu drobných vylepšení, které z něj dělají ideální univerzální tělo za rozumné peníze - zvlášť, když vám Canon ještě přes 4 tisíce vrátí zpět. Výběru po cestě nelituji a Canon EOS 30D se postupně stal hlavním tělem na expedici. Ona ta drobná vylepšení často velmi silně pomáhají při vlastním fotografování.

Čím a jak to budu krmit?

V Kostarice se v drtivé většině setkáte s napětím 110 - 120 V / 60 Hz. Elektrické zásuvky jsou typu A nebo B. Více zde - http://zasuvky.hw.cz/index.php?kod_zeme=CR. U nás lze koupit redukci. Všechny nabíječky i zdroj k notebooku, co jsem sebou vezl, umí fungovat od 110V a tak jediné co opravdu potřebujete je redukce. Zásuvka na pokoji není úplně běžnou záležitostí a když už zásuvka je, tak ne často v hojném počtu. Doporučuji sebou vzít i nějakou rozšiřující zásuvku, aby bylo možné zapojit více věcí najednou. Já jsem si vezl úplně obyčejnou roztrojku a byl jsem schopen tedy nabíjet notebook, akumulátory do EOSu i blesku zároveň. Redukce na zásuvku jsem si vezl raději tři. Silně doporučuji se nevzrušovat způsobem elektroinstalace v místě a když to funguje, tak do toho nešťourat. I když chápu, že vstup do sprchy, kde z ohřívače trčí odizolované dráty a o kus výše je nekrytý hlavní jistič, vyvolává pocity usednutí do elektrického křesla :-)

Plán na práci se snímky a jejich zálohy

Když už jsem měl vyřešený problém čím budu své nádobíčko nabíjet, zbývalo ještě vyřešit, jak budu pracovat s nafoceným materiálem. Vezl jsem si sebou několik CF karet o kapacitě cca. 11 GB, což sice na první pohled vypadá jako velká kapacita, ale její rozložení v podobě 8, 2, 1 GB a 512 MB neumožňuje efektivní využití i jako zálohy. Bylo jasné, že musím mít další způsob jak snímky - pokud možno bezpečně - archivovat. Při možném reálném nebezpečí vykradení hotelového pokoje jsem se rozhodl pro následující systém: notebook, databanka a CD-R. CD-R média jsem musel zvolit z důvodu podpory vybraného ošlehaného notebooku, který DVD pouze četl. Vezl jsem si 10ks médií, což umožňovalo zálohovat cca. 7GB dat s tím, že jsem na ně chtěl zálohovat pouze nejpovedenější snímky - kapacita tedy více než dostatečná. Notebook jsem primárně vybíral podle toho, že když mi ho ukradnout, tak mě jeho náhrada nebude stát velké peníze - na cestu jsem si tedy půjčil ošlehaný ACER TravelMate 230. Není to žádný drobeček - váží skoro 3 kg, ale protože měl většinu času trávit na pokoji, tak mi to nevadilo. Pro vlastní práci je naopak fajn velký displej. Databanku mi ochotně půjčil Pavel Pola.

V reálu to nakonec všechno fungovalo následujícím způsobem. Při návratu z focení jsem do notebooku stáhnul všechny nafocené CF karty a snímky zatím nechal i na nich. Udělal jsem první prohlídku, že stažení proběhlo v pořádku, a smazal jsem očividně špatné snímky. Když byla probírka hotová, připojil jsem k notebooku databanku a nakopíroval jsem na ní všechny snímky. Nepoužíval jsem tedy služeb databanky pro kopírování CF karet, ale používal jsem databanku jako externí USB disk. Z důvodu případné bezpečnosti jsem dodržoval systém pojmenování adresářů databankou, abych, v případě krádeže nebo poruchy notebooku, měl zachovanou plnou kontinuitu a mohl jsem využít služeb databanky pro zálohy CF karet. Po přehrání snímků jsem provedl vzájemnou verifikaci a kontrolní překopírování z databanky do notebooku s kontrolou nakopírovaných dat. Pokud vše souhlasilo, smazal jsem obsah CF karet v rámci přípravy fotoaparátů na další focení. Notebook vždy zůstával schovaný na pokoji. Naopak databanka včetně všech kabelů a zdroje byla vždy ve fotobatohu. Rozdělení rizika jsem uznal jako dostatečné a tak jsem CD-R využíval pouze jako přenosné médium do místních internetových kaváren.

Pokud jde o otázku jestli tahat nebo netahat notebook, tak si myslím, že jednoznačná odpověď je: tahat. Myslím si, že je to velké škola, když po celodenní dřině s kolibříky kouknete na výsledky své práce. Máte možnost se detailně podívat jak který snímek vypadá, jaké děláte chyby a uvědomit si, co je nutné udělat příště jinak a lépe - a to nejen pokud jde o kolibříky.


Co nakonec cestovalo

Ve finále jsme měl před cestou na hromadě tyto věci:

Těla a příslušenství:
  • Canon EOS 30D
  • Canon EOS 20D
  • battery grip BG-E2
  • akumulátory BP 511 4x
  • kabelová spoušť Canon RS-80 N3
  • nabíječka Canon CB-5L pro EOS
  • krytka bateriového prostoru EOS pro případ poruchy battery gripu

Objektivy, filtry a příslušenství:
  • Canon EF 17 - 40 / 4 L
  • Canon EF 70 - 200 / 2.8 L
  • Canon EF EF 100 / 2.8 Macro
  • Canon TC 2x II
  • 2x UV filtr B+W 77mm
  • 1x UV filtr Kenko 58mm
  • 1x CPL filtr B+W Kaesemann 77mm
  • 1x Cokin filtr 121S
  • 3x Kood filtr
  • držák filtrů Cokin a Kood plus redukce 77mm

Blesk a příslušenství:
  • Canon Speedlite 580 EX
  • Better Beamer (Flash Extender)
  • akumulátory GP NiMH LR6 2.100mAh 8x, 2.500mAh 8x
  • nabíječka GP pro akumulátory LR6

Stativ a příslušenství:
  • stativ Manfrotto 055 PRO B
  • hlava Manfrotto 308 RC
  • 3x upínací destička Manfrotto MA 200 PL-14
  • utahovací páčka na nohy stativu
  • řemen pro nošení

Paměti a zálohování:
  • CF karty SanDisk Ultra II 8GB, 2GB, 1GB, 512GB
  • databanka Vosonic VP 6210 30GB + usb kabel + zdroj
  • externí flash pamět 512 MB

Drobnosti:
  • vodováha
  • redukce do el. zásuvky + roztrojka
  • sada krytek pro EOS
  • montážní páska černá 2x
  • kompas
  • čistící utěrka B+W
  • ofukovací balónek

Notebook:
  • notebook ACER TravelMate 230 + zdroj
  • externí USB čtečka karet
  • externí Wifi karta
  • 10x CDR médium

Na tohle všechno jsem měl fotobatoh Tamrac Expedition 5. Batoh, který bez problémů vyhovuje přepravním rozměrům leteckých společností, ale není z největších. Chvilku jsem uvažoval, že si koupím větší, ale nakonec jsem si říkal, že vyrazit na takovou akci s báglem, který neznám a nemám ho trošku otahaný je moc velký risk. Za určitých podmínek jsem si ověřil, že když pominu stativ, tak vše ostatní, až na pár drobností, jsem tam schopen v případě nouze naskládat. Pro běžné focení jsem ale věděl, že sebou nebudu tahat například notebook a pár dalších drobností, což mi umožnilo pro focení do batohu ještě připalit tatranky poslední záchrany, pláštěnku, baterku a další drobnosti pro pobyt venku. Všechny uvedené věci jsem nakonec v Kostarice užil a to pouze mimo externí wifi karty a krytky bateriového prostoru EOSu.

Cestujeme s fotobatohem do Kostariky

Ze schůzek s Ondrou před cestou jsem věděl, že je velká pravděpodobnost zpoždění zavazadel - a to i v řádu dnů. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl, že obsah fotobatohu bude zvolen tak, abych mohl celkem nerušeně fotografovat a fungovat, i když budu bez velkého báglu. Od začátku bylo jasné, že stativ bude ve velkém báglu. Ke stativu jsem přidal i notebook s veškerým příslušenstvím (zdroje, kabely, wifi, cdrom media). Aby notebook přežil cestu, zabalil jsem jej do dvou vrstev silne bublinkove folie s tím, že ji případně v Kostarice využiji i jako protivodní kryt při focení. K notebooku jsem ještě přidal nabíječku na tužkové akumulátory, protože v případě nouze se tužkové baterie kupují i nabíjejí lépe než cokoli jiného, a pár dalších drobností. Čili v případě nouze bych z hlediska fotografování vydržel celou akci i bez věcí ve velkém báglu, i když absence stativu by hodně mrzela. Oblečení a ostatní drobnosti se nechají koupit všude :-) Fotovýbava se naskládala do určeného prostoru fotobatohu a v uvolněném prostoru po notebooku v přední kapse jsem si nechal redukci do el. zásuvky, databanku se zdrojem a nabíječku pro akumulátory do EOSu. Přidal jsem pár tatranek, pláštěnku, baterku, kompas, nějaké čtení o Kostarice, kopii všech dokladů, pojištění, letenek a pár drobností. Oblečení co jsem měl pro let do Kostariky na sobě jsem se snažil také volit co nejuniverzálněji.

Velké zavazadlo jsem si nechal před cestou na letišti zabalit do fólie a po odbavení jsem jen doufal, že vše v něm přežije dlouhou cestu bez úhony. S fotobatohem nebyl při cestě nikdy žadný problém co do velikosti nebo hmotnosti. Pouze při bezpečnostních kontrolách občas dotaz na obsah či požadavek na otevření pro nahlédnutí na obsah. Při kontrole šel batoh vždy pod rentgen. Často byl i dotaz zda nevezu i notebook. Pokud ano (při cestě zpět), vždy ho chtěl bezpečnostní pracovník vidět. Proto při balení, pokud vezete sebou notebook, se to snažte balit tak, ať se k němu velmi snadno dostanete a rychle jej vyndáte a zase zandáte. Hodí se to zejména v situaci, kdy honíte navazující spoj a každá minuta je drahá. Oblíbenou disciplínou při kontrolách je například i sundavání bot. Při cestě zpět jsem se vyvaroval i tomu abych měl na sobě pásek nebo cokoli co zavánělo kovem - mimo hodinek. Drobný problém vás ale může potkat v letadle samotném, kdy né vždy musí být ideální místo pro uložení objemného fotobatohu. Pokud se nevejde do příslušných schránek je možné jej většinou hodit na zem pod sedadlo souseda před vámi - pokud nesedíte u exitu :-)

Focení za letu asi není moc zajímavé. Všechny letecké společnosti (ČSA, Air France, Taca) po cestě do Kostariky zakazují používání digitálních fotoaparátů při startu a přistání. Během letu na ně omezení neplatí. Snad bych jen upozornil na polarizační filtr, který není nejvhodnější pro focení z okénka letadla, protože zvýrazňuje lom světla na sklech okénka.

Konec prvního dílu.

V pokračování bych povídání rád dokončil trošku praktickou stránkou fotografování v Kostarice.