neděle 28. prosince 2008

Jak na videa z Canonu EOS 5D Mark II

Možnost natáčet Full HD video patří mezi největší taháky nového Canonu EOS 5D Mark II. Foťák mám již přes týden doma a tak jsem si zkusil i něco malého natočit. Videa z foťáku lezou úžasná, ale vzhledem ke zvolenému standardu často nejdou ihned použít. Chtěl bych se tedy podělit o tři programy, které řeší kvalitní přehrávání i převedení do jiného (použitelnějšího) formátu.

Nejprve trocha teorie

Canon pro video soubory zvolil formát QuickTime. Pro kódování videa se používá kodek H.264 a zvuk je uložen pomocí PCM . Výsledné soubory jsou pak ukládané s koncovkou MOV. Video je možné nahrávat ve formátu 1920 x 1080 (16:9) nebo 640 x 480 (4:3). Omezení je na velikost jednoho video souboru a to 4GB. Průměrně se vám tam vejde cca. 13 nebo 29 minut podle zvoleného formátu.

Přehrávání

Formát QuickTime není standardně ve Windows podporován. Můžete si stáhnout originální QuickTime přehrávač od Apple a nebo si k ruce přizvat pomocníka třetí strany.

Já mám velmi rád multimediální přehrávač VLC media player (http://www.videolan.org/vlc/). Zvládá totiž přehrát prakticky cokoli a poradil si bez problémů i s MOV souborem z Canonu EOS 5D Mark II. Program je volně dostupný a osobně jej používám jako standardní multimediální přehrávač místo Windows Media Playeru.

Jak se zbavit MOVu :-)

MOV soubor je podle mého docela nepohodlný formát. Proto jsem se porozhlédl i po programech pro jeho kvalitní konverzi do stravitelnějších formátu MPEG nebo AVI. Mimo bezproblémového přehrávání je výhodou většinou i rozumnější velikost. Programy zkouším dva.

První je Pazera Free MP4 to AVI Converter (http://www.pazera-software.com/products/mp4-to-avi-converter/) a jde o okénkovou nadstavbu nad knihovnou FFMpeg.

Druhým programem je Any Video Converter (http://www.any-video-converter.com/products/for_video_free/ ) což je okénková nadstavba nad MPlayerem.

Oba programy jsou volně dostupné a velmi snadné na používání.

Fajn zábavu s videem :-)

středa 24. prosince 2008

Nové stránky

Letos je to již skoro 8 let, co jsem na adrese ppphoto.net(cz) začal provozovat své fotografické stránky. V dnešní podobě fungují skoro 5 let. Již delší dobu jsem cítil, že to chce změnu...

Začal jsem tedy před několika měsíci pracovat na koncepci nových stránek, které by měly duch původních, ale obsahovaly by nové možnosti i lépe zpracovaný obsah. Mým cílem je představit novou tvorbu a postupně ji doplňovat o to nejlepší z minulosti. Přesunul jsem tedy nové stránky i na novou adresu:


Na původní adrese zatím zachovám stávající obsah. Postupně to nejlepší z něj přesouvám v novém zpracování na nový web a časem starou adresu kompletně přesměruji.

Doufám, že se vám nová podoba stránek bude líbit. Je to takový můj dárek pod virtuální vánoční stromeček. Těším se na vaše komentáře zde a nebo přímo v návštěvní knize.

Dobré světlo přeje,

Petr Pazour

neděle 27. července 2008

Zajímavá fotografická videa

Někdy před půl rokem jsem náhodou na YouTube objevil dokument Evalda Schorma - Žít svůj život, který velmi silně zobrazuje život a dílo Josefa Sudka. Dnes mne klíčové slovo Sudek navedlo na další velmi zajímavé dílko.

Tím jsou stránky a YouTube video kanál The Masters of Photography. K dnešnímu dni je ve výběru přes 60 autorů a i první tematické celky. K pokoukání tak máte autory jako Ansel Adams, Robert Capa, James Nachtwey, Alfred Stieglitz, Josef Sudek, Annie Leibovitz a mnoho dalších.

A o co tam jde? Hlavním tahákem je spojení hudby a fotografie. Každý autor má, mimo jiné, vlastní multimediální prezentaci, kde jsou jeho fotografie doprovázené hudbou. A musím uznat, že výběr hudby je často neuvěřitelně trefný.

Ostatně podívejte se sami:
A připojuji i výběr několika autorů:
Fajn pokoukání i poslech.

pátek 4. července 2008

Krkonošský fotografický workshop 2008

Jsou akce, na které se nezapomíná. Pro mě byl takovou akcí loňský Krkonošský fotografický workshop. Nemá smysl se opakovat. Vše jsem napsal krátce po příjezdu z akce do článku: Krkonošský fotografický workshop.

Podzim se nezadržitelně blíží a i letos budou Rýchory v říjnu patřit fotografům. Pokud se nezmění koncepce a ochota lektorů, jde o svého druhu jedinečnou akci.

Letos se bohužel nemůžu zúčastnit :-( Ale jestli máte 16. - 19. října čas a baví vás (nejen) krajinářská fotografie, tak určitě neváhejte.

Aktuální informace jsou stránkách Rýchorské boudy v části Fotoworkshop. Nebo jukněte na letáček.


Dobré světlo!

pondělí 16. června 2008

DVD Fotografové – ze života fotografů NG

...práce pro NG je ta nejlepší práce na celém světe, ale zároveň také nejtěžší práce...“ nebo „...fotografií musíte intenzivně žít, většina lidí není ochotna zaplatit tak vysokou cenu...“.

Tak toto jsou slova, která otevírají 50ti minutové setkání s fotografy společnosti National Geographic na DVD Fotografové.

Na koho se můžete těšit?
Myslím si, že hodně z nás by asi ke každému jménu automaticky přiřadilo nějakou tu slavnou fotku. Za necelé tři stovky vás každý z uvedených fotografů vezme na prohlídku své fotografické "kuchyně". Je to prohlídka poutavá, i když třeba příznivcům tvorby fotografů NG nepřinese nic zásadně nového. Člověk si ale opět uvědomí, že pod rouškou dobrodružství je ukryta velmi tvrdá práce, která nutí fotografy jít často až na samé hranice lidských i technických možností. Hodně těch, co fotografují, sní o práci fotografa NG. Je ale otázkou, kolik z nich by bylo ochotno fotografií intenzivně žít a zaplatit tak vysokou cenu...

K nákupu třeba u naší edice časopisu NG - DVD Fotografové. Členové NGS mají slevu :-)

úterý 10. června 2008

Nové hračky - Canon EOS 1000D a Canon Speedlite 430EX II

Canon dnes oznámil první várku dlouho očekávaných novinek. Není to sice tak netrpělivě očekávaný nástupce Canonu EOS 5D, ale určitě hodně zájemců tyto dvě novinky potěší.

Hlavní novinkou je nová "nízkonákladová" :-) digitální zrcadlovka Canon EOS 1000D. Nedávno jsem ji zmínil v souvislosti s únikem informací v manuálu k nové verzi DPP.

Asi nejdůležitějším parametrem bude u této nové zrcadlovky její cena. Oficiální doporučená prodejní cena je 549 euro. Canon tím jde jednoznačně do segmentu, kde dnes vládne Nikon s D40 a D60.

Canon EOS 1000D pohání obrazový procesor DIGIC III, který zpracovává obrazové informace z osvědčeného 10.1 Mpix CMOS senzoru o jehož čistotu se stará integrovaný čistící systém EOS ICS. Autofokus pohání 7 širokých senzorů se středovým křížovým a snímky je možné pořizovat rychlostí až 3 za sekundu. No a když vás omrzí hledáček, tak na 2,5" displeji s 230 tisíci body si můžete vesele prohlížet scénu pomocí LiveView. Menu je možné mít i v češtině.

Podrobné informace:
Druhou novinkou je drobný update oblíbeného blesku Canon Speedlite 430EX. Jeho nová verze 430 EX II přináší drobná vylepšení. Více info na dpreview.com.

sobota 7. června 2008

Toskánský filtr Sunset

Toskánsko a speciálně krajina okolo městečka San Quirico d'Orcia dokáže vždy překvapit. Na stejném místě jsem byl několikrát a vždy mělo jinou atmosféru.

Jedno ráno jsem se díval, jak se ospalá noční krajina mění pod náporem paprsků vycházejícího slunce. Do chladných nočních barev se plnou silou rvala teplá sluneční barva. Kopcovitá krajina byla plná neuvěřitelných barevných kombinací, které zesilovala jarní síla rozkvetlé přírody.

Vybral jsem si jeden motiv a hned mi bylo jasné, kam chodí výrobci kreativních filtrů na své nápady. Stačilo použít přechodový šedý filtr pro srovnání jasů a výsledný záběr vypadá, jako by byl pořízen za použití filtru Sunset. Tady ale čarovala jen příroda a Toskánsko.


Toskánsko, San Quirico d'Orcia, 1.5.2008
Canon EOS 5D + Canon EF 70-200/2.8 L, 0.3s, f/9, ISO 50, Cokin Z-PRO G2S

neděle 25. května 2008

Epson Stylus Photo R2880 - nová A3+ tiskárna

Epson připravil pro příznivce domácího tisku fotografií novou hračku.

Od uvedení velmi oblíbené A3+ tiskárny Epson Stylus Photo R2400 již uběhlo pár let, a tak bylo jen otázkou času, kdy nám Epson nachystá nástupce. Sám doma tiskárnu Epson R2400 mám a nedám na ní dopustit (viz.: Epson Stylus Photo R2400 a Epson Stylus Photo R2400 - měsíční zkušenosti). Kvalita tisku je výborná a speciálně černobílý tisk je na 2400tovce opravdová lahůdka - a o to víc, když se spojí kvalita tiskárny s výborným papírem Ilford Gold Fibre Silk.

Epson tento týden oznámil nástupce v podobě tiskárny Epson Stylus Photo R2880.

Jde opět o A3+ tiskárnu postavenou na osvědčené řadě inkoustů Epson UltraChrome K3. Nové jsou "vivid magenta" inkousty, které rozšiřují dostupný barevný gamut a tím i lepší podání červené, modré a purpurové. Aktuální inkoustová sada je následující: Cyan, Vivid Magenta, Yellow, Light Cyan, Vivid Light Magenta, Light Black, Light Light Black a Matte nebo Photo Black.

Novinkou je i tzv. Radiance technology, která zlepšuje podání barevných přechodů a zlepšuje tisk detailů ve světlech a stínech.

No a ještě je třeba zmínit LUT (Look Up Table). Tato "fíčura" má zajistit lepší rozložení RGB signálu na jednotlivé inkousty a tím zajistit další zlepšení výsledného tisku.

Tiskárna má k dispozici dva USB 2.0 porty a jeden PictBridge port.

Tisknout umí až v maximálním rozlišení 5760 x 1440 dpi na celou sadu medií od papírů přes role a desky do tloušťky 1,3 mm až po potisk CD a DVD médií.

Základní info je k dispozici na stránkách Epson USA - Epson Stylus Photo R2880. Český Epson zatím bohužel hluboce spí :-)

Tato novinka nemohla ujít ani oku Vincenta Olivera, který velmi rád testuje nejen tiskárny. Jeho první "test" je již k dispozici a jak jsem se díval, tak Epson posunul tisk v této třídě zase o kousek dál. Ostatně podívejte se sami: Vincent Oliver - The Epson Stylus Photo R2880 A3 review.

Pokud uvažujete o nákupu A3+ tiskárny, určitě si zařaďte Epson Stylus Photo R2880 na váš seznam.

sobota 17. května 2008

Nová verze Canon Digital Photo Professional

S příchodem fotoaparátu EOS 450D Canon uvolnil novou verzi programu Digital Photo Professional - DPP.

DPP je program, který umožňuje základní organizaci snímků v kombinaci s RAW konvertorem. Každý uživatel jej najde zdarma přibalený u své digitální zrcadlovky Canon.

DPP používám již několik let od první verze, kterou jsem dostal s EOS 20D. Vyhovuje mi rychlost, přehlednost a jednoduchost ovládání v kombinaci s velmi kvalitním výstupem z RAWu. Zkoušel jsem i různé jiné programy, ale DPP zatím vždy odolalo. Možná se to ale změní, protože již dva týdny testuji novou verzi Capture One od Phase One a jsem už hoooodně nalomený ke změně :-)

Zpět ale k nové verzi DPP. Od poslední veřejné verze nejsou žádné revoluční změny, ale pokračuje trend drobných vylepšení. Aktuální verze má označení 3.4.1 a přináší tyto novinky:
  • redukce šumu má nově 11 kroků místo dosavadních tří a je možné ji používat i pro soubory typu JPG a TIFF
  • máte-li oblíbené nastavení pro redukci šumu, je možné si toto přednastavit
  • funkce pro korekci aberace podporuje další objektivy a nově i extendery, což přináší rozšíření i na kombinace. Seznam aktuálně podporovaných objektivů naleznete v helpu v sekci - Correcting Lens Aberration - je jich okolo šedesáti.
  • pro práci s JPG soubory je možné si zapnout vyšší kvalitu náhledů
  • nově je možné lépe pracovat s výběrem snímků přes funkci Collection
  • samozřejmostí jsou opravy několika chyb z předchozích verzí a plná podpora všech nových modelů od Canonu
  • podpora Windows Vista
Malá perlička na závěr. Canonu se asi povedlo s touto verzí prozradit i něco co nechtěl. V helpu vždy uváděl seznam podporovaných formátů s vazbou na příslušné digitální fotoaparáty. No a při prvním uvolnění balíků DPP 3.4.1 byl v helpu uveden u RAW formátu i fotoaparát EOS DIGITAL REBEL XS/1000D. Canon tento balík okamžitě stáhl a v opravené verzi je uvedena tabulka již bez konkrétních typů. Asi se tedy můžeme těšit na nový přírůstek do rodiny Canonů :-)

Nová verze DPP je ke stažení třeba stránkách Canonu USA. Doporučuji si stáhnou i 120 stránkový manuál v PDF.

neděle 11. května 2008

(Ne)Známá Invaze 68

Už je to hodně let.

Byl jsem malý kluk, který se během své nemoci doma trošku nudil. Obrátil jsem tenkrát svou pozornost k magnetofonu Tesla Sonet Duo a sbírce magnetofonových pásků. Po průzkumu několika pásků jsem narazil na jeden, který po krátkém úvodu začínal pěknou ráznou písničkou s textem „Běž domů, Ivane, čeká tě Nataša. Běž domů, Ivane, tady tě holky nemilujou...“. Neznal jsem tenkrát souvislosti a tak mne překvapilo, když se z vedlejšího pokoje přiřítila máma a důrazně mi vysvětlila, že bych si to měl dát méně nahlas. Né vypnout, jen ztišit. Až během dalších let jsem začínal jasněji chápat obsah pásku, který mi při prvním poslechu zněl jako prima „Televarieté“.

Na tuto příhodu jsem si vzpomněl, když jsem minulý týden v Luxoru kupoval novou knihu z nakladatelství TorstInvaze 68. Za syrově vyhlížející obálkou je ukryto 249 fotografií Josefa Koudelky, který se těsně před vpádem okupačních vojsk vrátil z Rumunska, aby v následujících dnech nafotil své životní fotografie. Většina z 249 fotografií je zveřejněna vůbec poprvé. V knize je i mnoho dobových dokumentů, hesel a prohlášení, které dokreslují tehdejší atmosféru prvních sedmi dnů od invazespojeneckých“ vojsk.

Josef Koudelka v těch dnech nafotil přes 200 filmů. Většinu z nich se podařilo bezpečně dostat do agentury Magnum, která zajistila jejich distribuci do celého světa. Jako autor byl uvedený „anonymní český fotograf“. Trvalo dlouhých 16 let, než mohl Josef Koudelka veřejně přiznat své autorství.

Patřím do generace silných ročníků sedmdesátých, které jsou jistou ozvěnou těchto událostí. Asi proto ve mne kniha Invaze 68 vyvolává zcela nefotografická témata. Hlavou se mi honí úvahy o odvaze a zradě, o jistotách a beznaději.

V srpnu to bude 40 let.

Doporučuji zajímavý rozhovor, který s Josefem Koudelkou vedl Karel Hvížďala - Invaze 68 (rozhovor s fotografem J. Koudelkou)

úterý 8. dubna 2008

Firmware pro Canon EOS 40D a speciál Jindřicha Štreita

Canon vydal novou verzi firmware pro zrcadlovku EOS 40D. Verze 1.0.8 obsahuje opravy problémků při použití objektivů s IS, jazykové korekce v menu a pak odstranění - cituji: "Fixes a phenomenon in which a part of the image looks unnatural when reviewed on the LCD." Co to přesně znamená jsem zatím úplně nepochopil. Na fórech už to je ale předmětem mnoha debat, takže časem určitě zjistíme, co to bylo :-)

Ke stažení na stránkách CANONu - http://web.canon.jp/imaging/eosd/eos40d/eos40d-firmware-e.html


Polský elektronický fotografický časopis 5klatek vydal svůj druhý letošní speciál, který je celý věnovaný tvorbě Jindřicha Štreita.

Na 90 stranách PDF souboru vás čeká průřez celou tvorbou Jindřicha Štreita. Úvodní slovo si vzal Tomáš Pospěch, který Jindřicha Štreita stručně představil.

Ke stažení na: http://www.5klatek.pl/a nebo přímo klikem na tento odkaz PDF (19MB)

středa 12. března 2008

Knihovnička - Sudek a Annie Leibovitz

Před nějakým časem jsem ve spotu - Sudek, Jiroušek a 5klatek chválil vydavatelství TORST za dobrý nápad vydávat dílo Josefa Sudka v samostatných dílech. První díl byl věnovaný nejpočetnějšímu konceptuálnímu souboru Josefa Sudka - Okno mého ateliéru.

Tento týden jsem svou knihovničku obohatil o díl druhý, který se věnuje portrétní tvorbě Sudka.

Knihu s názvem Josef Sudek - Portréty zahajuje krátký rozhovor Radima Kopáče s Janem Řezáčem, který patří mezi přední znalce díla Josefa Sudka. Osobně mne mrzí, že prostor pro tento zajímavý rozhovor je tak krátký. Určitě by se o portrétní tvorbě Sudka dalo hovořit o dost déle. Následuje 86 fotografií a již tradiční podrobný životopis a další zajímavé informace.

Portréty jsou určitě další knihou, která by v knihovnách příznivců díla Josefa Sudka určitě neměla chybět.



V Luxoru mne hned vedle knížek od Josefa Sudka zaujala další zajímavá publikace úctyhodných rozměrů a váhy, ale především s úchvatným obsahem.

S dílem slavné americké fotografky Annie Leibovitz jsem se již mnohokrát setkal.

Shrnutí její tvorby z let 1990 až 2005 v knize Annie Leibovitz - A Photographer's Life: 1990-2005 je úžasná podívaná. Celou knihou se táhne obsahově velmi silná linie fotografií z každodenního života Annie Leibovitz. Linii doplňují portréty zajímavých osobností světa či krajinářské snímky. Vřele doporučuji!

pondělí 3. března 2008

Kostarika - deníček - letíme domu

Uběhlo to jako voda. Za hodinu nás taxi odveze na letiště a v šest hodin večer místního času startujeme. K letošní Kostarice se určitě na blogu i na webu vrátím. Teď už je moje mysl někde nad mořem a běží domu...

Z Kostariky se loučí Petr a žabka

Kostarika - deníček šestý - POÁS

Máme za sebou poslední celý den naší letošní expedice do Kostariky. Včerejší úspěch s Arenalem nás natolik navnadil, že jsme se rozhodli pro změnu plánu a dneska ráno vyrazit na Poás.

Poás je zlehka dřímající, 2708 mnm měřící sopka asi 28 km od města Alajuela. Je přístupná jako Poás Volcano National Park. Poslední velké erupce se datují do let 1952 - 1954, ale občas se Poás připomněl i v posledních letech. Je to ale i jedna z největších atrakcí Kostariky a je třeba se v sezóně připravit na davy turistů.

Z Alajuela jsme vyrazili krátce po šesté hodině. Před vchod po parku jsme dorazili okolo sedmé. Teplota spadla z příjemných 25 na 10 stupňů a foukal silný vítr. Obloha byla zahalena do mléčného deštivého oparu. Skoro to vypadalo, že jsme si štěstí vybrali u Arenalu. Nálada se ale začala vylepšovat, když tím vším začalo sem tam prosvítat sluníčko a těsně před osmou hodinou - otevírací čas - byla obloha krásně modrá a sem tam se po ní proháněl nějaký mrak. Nízké slunce ještě malovalo krásné světlo. Ideální čas na fotku.

Hned na parkovišti jsme si uvědomili, že tady myslí na všechno. Auta musela parkovat přesně podle pokynů ochranky, aby byla možná případná rychlá evakuace. Z aut jsme vyskákali během chvilky. Vzduch byl cítit sírou. Bylo jasné, kdo tady vládne. Z parkoviště je to ke kráteru chvilka ostrém chůze po pohodlné cestě. Sem tam stojí sanitka. Asi fakt počítají se vším...

Na konci cesty se otevře impozantní pohled přímo do srdce přírodního pekla. Na jezerem plným nazelenalé vody se vznášejí oblaka. Fouká silný vítr, který maže štěbetání návštěvníků. Jeho závan sem tam přinese silný závan síry. Je to opravdu fascinující podívaná.

Poás - kráter a okolí







Není Poás úžasný?

neděle 2. března 2008

Kostarika - deníček pátý - ARENAL

Povedlo se! Chtělo se mi zakřičet, když jsme opouštěli poslední foto zastávku s Arenalem v pozadí.

Arenal - aktivní sopka vysoká 1657 mnm. Nepřehlédnutelná dominanta kraje, když je vidět. Zcela neviditelná, když vám nepřeje počasí. V Kostarice v roce 2006 nám počasí nepřálo a Arenal jsem pouze tušil směrem, který nám ukázala mapa. Oblačnost jej zcela vymazala z krajiny.

Letos se štěstí usmálo. Po sjezdu k jezeru na úpatí sopky to ještě vypadalo bledě, ale velmi brzo se nám doutnající dominanta kraje měla ukázat v celé své kráse. Arenal jsem častokrát viděl na fotografiích, ale vlastní zážitek je zcela jedinečný. Je to opravdová dominanta celého kraje a jen těžko z ní člověk pouští oči. Oblačnost se mění každým okamžikem a skoro to vypadá, že sopka laškuje.

K Arenalu se určitě vrátím v samostatném spotu. Zatím připojují prvních pár obrazových pozdravů.

Arenal z dálky - ještě se schovává za mraky


Arenal od jezera


Zátišíčko s Arenalem


Arenal doutnající

Kostarika - deníček čtvrtý

Kostarika je velmi rozmanitá země. Ostatně posuďte sami...

Ráno na pláži to je jak na ptačí promenádě



Večer jsou pláže zase místem pro romantiku


Cesta do míst, kde vládne hora Monte Verde...


...si žádá silné auto


Na místě je pak možné sledovat křehkého kolibříka...


...kterému na jeho "nektar" často chodí nezvaná návštěva


V Kostarice se zkrátka nudit nebudete.

Kostarika - deníček třetí

Jsme zpět v městě Alajuela. V místě, které je naše startovací i konečné. Máme za sebou dva týdny v Kostarice. Zítra nás čeká poslední celý den. Chceme ráno vyrazit na sopku Poás a pak sjet ještě do La Paz Waterfall Garden.

Jak bylo během cesty?

V Hacienda Barú jsem se málem chytil do sítě pěkného pavouka :-)


Zaskočil jsem se tedy uklidnit na pláž


Bylo tam i pěkné zátiší na ČB snímek


V dálce Marta čelila vlnám


Opodál zase opice žasla nad pohledem na dívčí nohy


Raději jsem se šel ochladit do vln


Z Kostariky na vás juká - krab :-)

neděle 24. února 2008

Kostarika - denicek druhy

Posilam obrazovy pozdrav z Kostariky. Mame za sebou La Paz Waterfall Garden, Savegre, Dominical a Hacienda Baru. Ted sedim v Queposu, kousek od Manuel Antonia. To bude nas zitrejsi cil.


Ptacek vysneny - kvesal





Snidajici volavka v Dominicalu




Kolibrik krmi mlade - Savegre




Vecerni nalada v Dominicalu




Vecerni nalada v Dominicalu II




Louceni se sluncem v Dominicalu




Loucim se i ja a spolu s volavkou vam mavam...


Kostarika - denicek prvni

Pratele, denicek nestiham psat kazdy den jako minule. Zjistil jsem, ze bych se casto opakoval a to nechci. Myslim si, ze Denicek z Kostariky 2006 je trosku mimoradny a nechci to pokazit. Bude to spis o fotkach a nebo o mimoradnych zazitcich ... jednim z nich bylo urcite cestovani do Kostariky ... to uz ale necham mluvit muj denicek...

Můj deníčku...

Za oknem se snáší pomalu noc, je šest hodin večer místního času, na střechu bubnuje déšť a celé Savegre je zahalené do mlhavého hávu. Máme za sebou druhý fotografický den. Podle nezaměnitelných výkřiků nad snímky z vedlejších pokojů to je i další spokojený den.

To rychlé „zhasínání“ dne je tady opravdu fascinující. Než jsem dopsal pár slov, už není vidět skoro na krok a tak nastává hra zvuků nočních zvířat a dešťových kapek. Tiše mi k tomu vrní i mé MSIčko. Můžu tak konečně začít psát první kapitoly deníčku z Kostariky 2008. Jaké to nakonec bude čtení ani sám nevím... zkušenosti z minulé výpravy mi pro některé momenty, které každý den opět zažíváme, berou tu krásu prvního okamžiku...

Jak do Kostariky

Do Kostariky se dá letadlem doletět přes různé směry. Po zkušenosti s cestování v roce 2006, kdy jsme do Kostariky letěli po trase Praha – Paříž – Caracas – San Jose, jsme se letos rozhodli pro změnu. Původní trasa na sebe sice krásně na přestupech navazuje, ale co stíháme my, nestíhají naše velká zavazadla. Cestou tam s námi nedorazila žádná a cestou zpět jen polovina. Na místě to pak znamená zbytečné zdržení.

Pro letošní výpravu byla zvolena trasa Praha – Madrid – San Jose. Celá trasa se letí pod hlavičkou Iberie, ale díky Sky teamu jsou lety do a z Madridu s ČSA. Zpáteční letenka včetně všech poplatků stála asi 25.000 Kč. Na trase do Kostariky jsme zvolili let s přespáním v Madridu.

Vyrážíme – den první a druhý – 17. 2. 2008

Na letišti v Praze proběhlo všechno hladce. V hale se všichni lehce najdeme – přeci jen fotografové nejdou přehlédnout. Na místě pobaveně zjišťujeme, že budeme mít zajímavý problémek. Máme dva Petry, dvě Marty a jednoho Láďu :-) Na značky vede Canon 3:2 proti Nikonu :-)

Odbavení proběhlo v pohodě. Jen mne lehce zarazilo, že proti loňsku mám velký bágl lehčí o 4 kg, stále tak přemýšlím, co jsem doma zapomněl. Zájem vzbudil snad jen velký fotobatoh Petra Šimona, ale srdečné ujištění, že se spolehlivě vešel do měřícího zařízení pro palubní zavazadla, letištní personál uklidnilo.

Start proběhl skoro na čas. Krátce po dvacáté hodině zaburácely motory našeho Airbusu A320 a než jsme se rozkoukali, už pod námi ubíhala nádherně osvětlená noční scenérie. Aby to nebylo jen tak, tak u Ansbachu jsme po půl hodině letu zažili menší „vzrůšo“, z ničeho nic nám naše éro někdo pěkně nakopl :-) Dost to s námi cuklo, osazenstvo lehce zmlklo a chytlo se rychle svých kalíšků :-) V naší skupině se okamžitě rozjela debata, co nám asi upadlo či kdo nás trefil. Jak nám pak prozradila letuška, šlo asi o tzv. střih větru od nějakého většího letadla před námi. Naštěstí to bylo před gulášem, takže jsme ho v klidu následně snědli a nemuseli jej lovit po stěnách letadla :-) Let pak klidně pokračoval směrem na Toulouse a Pyreneje, které jsme překonaly v deset večer. To už byl Madrid co by kamenem dohodil a za půl hoďky s námi náš kapitán přistál jako do peřinky do nočního a deštivého Madridu. Do opravdové peřinky jsme se zavrtali asi o hodinu později v hotelu Alameda, který se o nás postaral před letem do Kostariky.

Ráno vše proběhlo dle plánu a po snídani jsme vyrazili před hotel počkat na mikrobus na letiště. První dorazil zcela narvaný. Nedočkavci svedli boj o posledních pět míst. My jsme to s klidem sledovali a Martu to přivedlo na myšlenku típnout svou cigaretu a zároveň ji prohlásit za úplně poslední. Takový slib není jen tak. A aspoň my v to všichni věříme a budeme jí držet palce (aktuální hlášení z 20.2. - stále drží! :-)

Krátce po posledním típnutí dorazil zcela volný mikrobus a za chvilku nás už unášel na letiště. Tam jsme si našli náš modrý gate U62 a u něj byl zaparkovaný Airbus A340 / 600 se jménem Mariano Benlliure. Musím si po návratu zjistit kdo to byl. Nikdo z nás totiž v té době ještě netušil co s Marianem všechno zažijeme.

Start proběhl opět přesně načas. Krátce po dvanácté se náš kolos vznesl do vzduchu a nabral směr Atlantik. Podle plánu jsme měli před sebou 11 hodin letu. Vše běželo jak mělo. Okolo 14 hodiny kostarického času se na obrazovce navigace letu ukáže pobřeží. Do cíle máme necelé dvě hodiny. Všichni se již těšíme, že budeme na místě.

Po 15 hodině je letadlo připravené na přistání a pomalu se začínáme směrovat a snášet k letišti San Jose, jen málo kdo si na navigaci ale všimne, že děláme občas nepatrné obloučky. Sám jsem si pro sebe říkal, že jsme asi na parkovací dráze, protože letíme s předstihem a čekáme až pro nás bude místo. Víc jsem to neřešil, protože jsme se začali snášet k letišti.

Ze slunečného nebe jsme se ponořili do hustých mraků. Každý netrpělivě vyhlížel zemi. Ta se objevila skoro současně s lupnutím, které vyvolalo vysunutí podvozku. Byli jsme kousíček od letiště. Navigace zobrazovala posledních 7km, když v tom zaburácely všechny motory a letadlo se začalo prudce nořit zpět do hustých mraků.

Letadlem to zašumělo. Nikdo netušil co se děje a klidu nepřidalo ani to, že letadlo začalo pěkně poskakovat. V ten okamžik člověku prolétnou v hlavě všechny dokumenty o leteckých katastrofách, co kdy člověk viděl... Za chvilku ale letadlo přestalo poskakovat a kapitán oznámil, že nečekaná změna meteorologické situace na letišti ho donutila na poslední chvilku zrušit přistávací manévr a vydat se s námi do Panamy na náhradní letiště. To už letadlo šumělo jako včelí úl. Každý začal zvažovat co to udělá s jeho plány a jak to asi všechno dopadne. Každý asi začal pátrat v paměti, jak je to s množstvím paliva v podobných případech.

Do smíchu nám nebylo, ale černý humor nás neopustil. Marty začaly studovat plány k letadlu a jeho doletovou vzdálenost, tak jsem je ujistil, že to je pouze teoretická vzdálenost a že to, kolik má letadlo paliva, je na rozhodnutí pilotů, kteří musí počítat i s nějakou rezervou pro případ letu na náhradní letiště. Jestli ale tu rezervu máme, nikdo neví. Přidal jsem i jednu historku z nedávného dokumentu, kde za podobné situace letadlo tak dlouho kroužilo, až dokroužilo... Fakt je, že jsme sice vtipkovali, ale nikomu do smíchu moc nebylo. Myslím si, že k našim čtyřem motorům se přidal pátý - virtuální se sílou 400 duší na palubě. Každý očima tlačil naše letadlo na navigační obrazovce směrem k Panamě. Podle rychlosti bylo znát, že letíme na půl plynu. Panama se ale i tak rychle blížila a po necelé hodině jsme hladce přistáli v Panamě. Letadlem zazněl potlesk... Všichni jsme čekali co bude dál.

Dobré zprávy měly ale pokračovat. Pilot oznámil, že natankujeme palivo a zkusíme se do Kostariky vrátit. Všem se trochu ulevilo. Plány se tak snad jen posunují o pár hodin. Pravidelně kontrolujeme cisternu, aby nám naše prázdná křídla pořádně naplnila. Z letadla se zatím stává malá mraznička :-) Vzpomínáme i na Ondru a kluky na letišti v San Jose, kteří čekají na naše letadlo, které je má odvézt zpět do Evropy. Jak jim asi je a jaké mají informace...

Po hodině je dotankováno a letadlo se vydává na startovací dráhu a hned z otočky startuje. Za chvilku jsme už zase v cestovní hladině a podle zvuku je znát, že tentokrát valíme na plný plyn. Nevím jaká je maximálka Airbusu A340 / 600, ale o moc víc než našich 952 km / h to určitě nebude. Myslím si, že i piloti toho mají po 14h letu asi dost. Ukrajujeme kilometr po kilometru a za necelou hodinu jsme opět u San Jose a klesáme na přistání. Osobně mám letadla velmi rád, sám jsem jeden čas létal na větroních, ale tentokrát tlačím spolu s piloty letadlo k zemi. Těsně před dosednutím máme pocítit, proč asi předtím pilot přistání zrušil. Letadlo se začne prudce naklánět na jednu stranu a né a né dosednout na ubíhající runway. Nakonec dosedneme opravdu prudce a velmi tvrdě... jsme ale na zemi. Ještě prudké brzdění a už se letadlo klidně kolébá po pojezdových drahách letiště San Jose. Piloti asi měli asi velmi dobrý důvod, proč neriskovat to první přistání. Odměnou jim byl velký potlesk.

Černé myšlenky jsou pryč. Vítá nás Kostarika.

Venku už je tma a silně prší. Přistavené autobusy nás odváží k hale. Tam se vítáme s první částí výpravy, která čeká na naše letadlo. Rychle si sdělujeme naše dojmy, vtipkujeme na téma upadlé motory a tak... Jak se rychle potkáváme, tak se i rychle loučíme a přejeme jim šťastný let domů.

Dobré zprávy stále pokračují, když po celních procedurách na pásech vyjedou všechna naše zavazadla a u východu se potkáváme s Ondrou, který na nás již netrpělivě čeká. U Dollaru si vyzvedáváme naše bíle Vitary a míříme rychle spát. Jsme utahaný jako koťata.

Zítra nás čeká La Paz Waterfall Garden.

středa 20. února 2008

Kostarika - pozdrav z La Paz Waterfall Garden

Posilam vsem pozdrav z LA PAZ WATERFALL GARDEN. Unava z cestovani je pryc a mame za sebou prvni den foceni. Pridavam zatim jen par fotek a jedno zkusebni video.

Ondra slouzi jako misto schuzek papousku


Kolibrik


Lov na papouska



Vitejte v nasem svete



Video s papouskem

video